OBCHP

Pojem obchodních závazkových vztahů

Závazkový vztah obecně je právní vztah, kdy jedna osoba (dlužník) je povinna druhé

osobě (věřiteli) něco plnit a tato osoba má právo stanovené plnění na dlužníkovi

požadovat.

Obchodní závazkové vztahy jsou vztahy především mezi podnikateli při

jejich podnikatelské činnosti.

 

3.4 Prvky závazkového vztahu

 

Subjekt

 

a) věřitel

b) dlužník

Subjektem obchodních závazkových vztahů jsou především podnikatelé.

 

Obsah

 

Obsahem závazkového vztahu je souhrn subjektivních práv a povinností mezi dlužníkem a věřitelem.

Práva a povinnosti subjektů, které jsou určeny:

1. kogentními ustanoveními obchodního zákoníku = jedná se o taková ustanovení, od kterých se strany nemohou odchýlit ani její jednotlivá ustanovení vyloučit.

b) kogentními ustanoveními občanského zákoníku,

c) dohodou stran, která může být buď výslovná anebo odkazující na všeobecné

obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi

nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, které jsou stranám uzavírajícím

smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

d) dispozitivními ustanoveními obchodního zákoníku,

e) dispozitivními ustanoveními občanského zákoníku

 

Objekt

 

Objektem závazkového vztahu je určité lidské chování, které spočívá v plnění.

Toto plnění se musí něčeho týkat, má svůj předmět, kterým může být věc, právo apod.

Vedle těchto obecných pojmových znaků je pro obchodní závazkové vztahy

charakteristické, že objektem je jednání za účelem dosažení zisku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Vznik, změna, zánik a zajištění závazkových vztahů

 

Vznik závazkového vztahu

 

Závazkové právní vztahy mohou vznikat:

 

1) Na základě právních úkonů, a to především ze smluv.

Uzavírání smluv je obecně upraveno v občanském zákoníku.

Tato úprava platí i pro uzavírání smluv mezi podnikateli.

Jestliže si strany při jednání o uzavření smlouvy navzájem poskytnou informace

označené jako důvěrné, nesmí strana, které byly tyto informace poskytnuty, je

prozradit třetí osobě a ani je použít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to

bez ohledu na to, zda dojde k uzavření smlouvy, či nikoli. Kdo poruší tuto

povinnost, je povinen k náhradě škody.

 

Forma smlouvy obecně stanovena není.

Smlouva vyžaduje k platnosti písemnou formu pouze, když tak stanoví zákon nebo když alespoň jedna strana při jednání o uzavření smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena písemně.

Je-li uzavřeno více smluv při tomtéž jednání nebo zahrnuto do jedné listiny,

posuzuje se každá z těchto smluv samostatně.

 

2) Na základě protiprávních jednání

 

3) Přímo ze zákona

 

 

 

Obchodní zákoník upravuje rovněž veřejný návrh na uzavření smlouvy, veřejnou

obchodní soutěž a smlouvu o uzavření budoucí smlouvy.

 

Veřejný návrh na uzavření smlouvy

• je projev vůle, kterým se navrhovatel obrací na neurčité osoby za účelem uzavření

smlouvy, přičemž obsah návrhu musí odpovídat zákonu.

• Na základě veřejného návrhu je smlouva uzavřena s osobou, která v souladu s obsahem veřejného návrhu a ve lhůtě v něm stanovené nebo ve lhůtě přiměřené jako první navrhovateli oznámí,že návrh přijímá a navrhovatel jí uzavření smlouvy potvrdí.
• Pouze, pokud by nastal případ, že veřejný návrh přijme současně několik osob, může navrhovatel zvolit,kterému příjemci uzavření smlouvy potvrdí.

 

Veřejná obchodní soutěž

• je stejně jako veřejný návrh na uzavření smlouvy určena blíže neurčeným osobám.
• Vyhlašovatel vyhlašuje veřejně soutěž o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy,

přičemž v návrhu musí být vymezen předmět požadovaného závazku a zásady

ostatního obsahu zamýšlené smlouvy, na němž navrhovatel trvá, dále zde musí být

určen způsob podávání návrhů, lhůta, do které lze návrhy podávat a lhůta pro

oznámení vybraného návrhu.

• Z předložených návrhů pak vyhlašovatel soutěže vybere nejvhodnější z předložených

návrhů a oznámí jeho přijetí způsobem a ve lhůtě, které stanoví podmínky soutěže.

• Zároveň je vyhlašovatel povinen bez zbytečného odkladu po ukončení soutěže

vyrozumět ostatní účastníky soutěže, kteří neuspěli, že jejich návrhy byly odmítnuty.

 

 

Smlouva o uzavření budoucí smlouvy

• Touto smlouvou se zavazuje jedna nebo obě smluvní strany uzavřít ve stanovené

době budoucí smlouvu.

• V této budoucí smlouvě musí být uveden předmět plnění,

který musí být určen alespoň obecným způsobem. Smlouva musí mít vždy písemnou

formu, jinak je neplatná.

 

Na základě platně uzavřené smlouvy o budoucí smlouvě vzniká stranám kontraktační

povinnost, tedy povinnost uzavřít smlouvu.

Tato povinnost může být buď oboustranná nebo může zavazovat pouze jednu stranu.

Jestliže strana, které je výzva na uzavření smlouvy adresována,

smlouvu bezodkladně neuzavře, může se navrhovatel do jednoho roku od výzvy

k uzavření smlouvy domáhat u soudu, aby byl

určen obsah smlouvy soudem nebo může požadovat náhradu škody, která mu byla

způsobena tím, že smlouva uzavřena nebyla.

 

Závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká, jestliže oprávněná strana nevyzve

zavázanou stranu ke splnění tohoto závazku v době určené ve smlouvě o uzavření

smlouvy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Změna závazkových vztahů

 

Právní úprava změny závazkových vztahů není v obchodním zákoníku upravena

vůbec, a proto se použije právní úprava občanského zákoníku.

Podle občanského zákoníku může dojít ke změně subjektu nebo ke změně obsahu závazkového vztahu.

 

Změna subjektu

• postoupením pohledávky na základě písemné smlouvy se mění osoba věřitele,
• převzetím dluhu a přistoupením dluhu se na základě písemné smlouvy mění

osoba dlužníka.

 

Změna obsahu

• dohodou stran,
• výjimečně ze zákona

 

 

Zánik závazkových vztahů

 

Znamená zánik povinností dlužníka poskytnout věřiteli plnění a to ve stanoveném

rozsahu a stanovené době.

Závazek zanikne, nastanou-li skutečnosti, se kterými zákon zánik závazku spojuje.

Podle úpravy v občanském zákoníku a obchodním zákoníku závazek může

zaniknout:

• splněním,
• složením do úřední úschovy,
• dohodou,
• uplynutím doby,
• splynutím,
• započtením - jednostranným nebo dvoustranným,
• výpovědí,
• odstoupením od smlouvy,
• zaplacením odstupného,
• nemožností plnění,
• zmařením účelu smlouvy,
• změnou okolností,
• smrtí fyzické osoby,
• zánikem právnické osoby.

 

• Z těchto jednotlivých prostředků upravuje speciálně obchodní zákoník splnění.
• Závazek zanikne, je-li věřiteli splněn včas a řádně.
• Dále obchodní zákoník upravujeněkterá ustanovení o zániku nesplněného závazku, a to možnost odstoupení od smlouvy, kdy stanoví, že odstoupit lze od smlouvy pouze v případech, které stanoví smlouva nebo obchodní zákoník, dále některá ustanovení o dodatečné nemožnosti

plnění, zaplacení odstupného, zmaření účelu smlouvy a některá ustanovení

o započtení pohledávek.

-           Kromě toho upravuje u obchodních společností zánik právnické osoby.

 

 

 

Zajištění závazků

Je souhrn právních prostředků, sloužících k ochraně věřitele.

 

Občanský zákoník upravuje následující právní instituty zajištění:

• zástavní právo,
• podzástavní právo,
• zadržovací právo,
• smluvní pokuta,
• ručení,
• dohoda o srážkách ze mzdy,
• převod práva,
• postoupení pohledávky,
• jistota,
• uznání dluhu.

 

Obchodní zákoník upravuje následující právní instituty zajištění:

• zástavní právo k obchodnímu podílu,
• smluvní pokutu – některá ustanovení, která doplňují občanský zákoník,
• ručení - je upraveno komplexně v obchodním zákoníku, a proto právní úprava

občanského zákoníku se nepoužije,

• uznání závazku - je upraveno rovněž komplexně v obchodním zákoníku a právní

úprava občanského zákoníku se nepoužije,

• bankovní záruka je upravena pouze v obchodním zákoníku.

Zákon číslo 408/2010 Sb. o finančním zajištění, který nabyl účinnosti 1. 1. 2011,

upravuje finanční zajištění.

 

Zástavní právo k obchodnímu podílu

• je upraveno v ust. § 117a obchodního zákoníku.
• Otázky, které nejsou upravené ustanovením obchodního zákoníku o zástavním právu k obchodnímu podílu, se budou řešit s použitím obecných ustanovení občanského a obchodního zákoníku o zástavním právu k movitým věcem.
• Zástavní právo k obchodnímu podílu vzniká na základě zápisu do obchodního rejstříku.
• K zápisu se přikládá zástavní smlouva, která musí mít ze zákona písemnou formu a podpisy na ní musí být úředně ověřeny a doklad o souhlasu valné hromady, jestliže je potřebný.
• Potřebný souhlas je tehdy, když i k převádění obchodního podílu se vyžaduje souhlas valné hromady.

 

Smluvní pokuta

• Právní úprava smluvní pokuty je obsažena v občanském zákoníku i v obchodním

zákoníku.

• Dle občanského zákoníku, což platí i pro úpravu obchodní, lze smluvní

pokutu sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo zde musí

být stanoven způsob jejího určení.

• V obchodních vztazích na povinnost zaplatit smluvní pokutu nemá vliv, jestliže dlužník porušení povinnosti zavinil nebo nezavinil.
• Tato úprava obchodního zákoníku se liší od ustanovení občanského zákoníku, které naopak uplatnění smluvní pokuty podmiňuje zaviněním.
• V obchodním zákoníku je rovněž upraveno, že okolnosti vylučující odpovědnost

nemají vliv na povinnost zaplatit smluvní pokutu.

• Pokud si obchodní partneři sjednali smluvní pokutu, která není přiměřená,

tak tuto nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může snížit soud s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením

smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

 

Uznání závazku

• Uznání závazku je jednostranný právní úkon, pro který zákon požaduje písemnou formu.
• Podstatnými náležitostmi je přesné určení účastníků závazkového vztahu a předmět závazku.
• Na rozdíl od úpravy uznání dluhu v občanském zákoníku stačí uznat závazek co do výše,

nevyžaduje se uznání důvodu.

• Uznat je možné i závazek v době uznání již promlčený.
• Výslovné uznání závazku, a to i promlčeného, zakládá běh nové lhůty, která je

dle obchodního zákoníku čtyřletá.

 

Ručení

• Ve vztazích mezi obchodními partnery se použije právní úprava obchodního

zákoníku, občanský zákoník se nepoužije.

• Ručení podle obchodního zákoníku spočívá na právním vztahu mezi dlužníkem, věřitelem a ručitelem Jde o písemný jednostranný právní úkon, ke kterému není třeba souhlasu ani dlužníka ani věřitele.
• Tento úkon je založen prohlášením ručitele, ve kterém věřiteli prohlásí, že ho

uspokojí, jestliže dlužník nesplní věřiteli určitý závazek.

• Pokud dlužník skutečně svůj závazek věřiteli neplní, je věřitel oprávněn domáhat se splnění závazku na ručiteli jenom tehdy, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté,

co byl věřitelem vyzván.

• Pokud ručitel uhradí pohledávku věřitele, dochází k regresu, tzn., že ručitel je oprávněn požadovat po dlužníkovi úhradu toho, co za něj ručitel plnil věřiteli.

 

Bankovní záruka

• je obdobná ručení, ale přesto mezi nimi existují rozdíly.
• Podle samotného názvu tohoto institutu je zřejmé, že bankovní záruku může poskytnout pouze banka.
• Vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité

peněžité částky podle obsahu záruční listiny, jestliže dlužník nesplní určitý závazek

nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině.

• Povinnost banky plnit, vzniká svůj závazek z bankovní záruky vzniká na základě písemné výzvy

věřitele k plnění.

• Pokud banka poskytla plnění z bankovní záruky věřiteli, vzniká jí nárok požadovat po dlužníkovi uhrazení tohoto plnění.

 

Finanční zajištění

• Finanční zajištění slouží za podmínek stanovených výše uvedeným zákonem

k zajištění pohledávky finančního charakteru pro případ, že dojde k prodlení s jejím

plněním

• Pokud se týká právní povahy finančního zajištění, toto má povahu zástavního práva

k finančnímu kolaterálu nebo převodu finančního kolaterálu ve prospěch jeho

příjemce.

• K převodu finančního kolaterálu dochází zpravidla na základě dohody

o zpětném převodu finančního kolaterálu po splnění závazku.

 

Závazky z porušení práva

 

Předpoklady vzniku právní odpovědnosti jsou:

• porušení práva,
• způsobilost subjektu nést právní odpovědnost,
• negativní důsledek (újma),
• příčinná souvislost mezi výše uvedenými skutečnostmi.

 

Odpovědnost za škodu

 

Předpoklady odpovědnosti za škodu:

• protiprávní úkon,
• vznik škody,
• příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody,
• předvídatelnost vzniku škody,
• neexistence okolností vylučujících odpovědnost.

 

= Za okolnost vylučující odpovědnost považuje obchodní zákoník překážku, která nastala

nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně

předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila

nebo překonala a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala.

 

• Na rozdíl od občanského zákoníku se v obchodním právu nevyžaduje zavinění.
• Nestanoví-li obchodní zákoník jinak, nahrazuje se škoda skutečná a ušlý zisk.
• Skutečnou škodou je zmenšení hodnoty majetku, snížení nebo ztráta majetkového

práva a dále pak náklady, které byly vynaložené a jinak by je nebylo třeba vynaložit.

• Místo skutečně ušlého zisku může poškozená strana požadovat náhradu zisku

dosahovaného zpravidla v poctivém obchodním styku za podmínek obdobných

podmínkám porušené smlouvy v okruhu podnikání, v němž podniká.

• Škoda se nahrazuje v penězích a jestliže však o to oprávněná strana požádá a je-li to

možné a obvyklé, nahrazuje se škoda uvedením v původní stav.

• Náhradu škody nemůže soud ani snížit ani prominout – to může pouze poškozený po

dohodě s dlužníkem.

 

Odpovědnost za prodlení

Právní úprava je v obchodním zákoníku komplexní, nepoužije se tedy právní úprava

občanského zákoníku.

Do prodlení se může dostat jak dlužník, tak i věřitel.

 

Prodlení dlužníka

jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění

nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem.

Dlužník se nemůže dostat do prodlení, jestliže nemůže splnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

 

Následky prodlení:

• právo věřitele trvat na řádném splnění závazku,
• právo na náhradu škody,
• v zákonných případech má věřitel právo na odstoupení ze smlouvy.

Věřitel má právo na smluvené úroky z prodlení a není-li jejich sazba ve smlouvě stanovena, má

věřitel právo na úroky určené předpisy práva občanského.

Od 1.7.2010 došlo ke změně výše úroku z prodlení, kdy nově výše úroku z prodlení

odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den

kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo

k prodlení, zvýšené o sedm procentních bodů.

 

Prodlení věřitele

věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi nepřevezme řádně

nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl

splnit svůj závazek.

Následky prodlení: dlužník může požadovat splnění povinností, náhradu škody,

případně odstoupit od smlouvy v případech zákonem stanovených nebo stanovených

smlouvou.

 

Odpovědnost za vady

Obecně je odpovědnost za vady upravena v občanském zákoníku, v obchodním

zákoníku u některých typů smluv.

 

Čas jako právní skutečnost - promlčení

Obchodní zákoník upravuje pojem promlčení. Práva se promlčí uplynutím promlčecí

doby stanovené zákonem. Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů

s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Promlčením

právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo

uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí

doby.

Obecná promlčecí doba stanovená v obchodním zákoníku je čtyři roky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kontrolní otázky

1) Definujte obecně závazkový vztah.

2) Čím je charakteristický obchodní závazkový vztah?

3) Vyjmenujte znaky obchodně závazkových vztahů.

4) Co znamená u obchodně závazkových vztahů jejich relativní povaha?

5) Co znamená, že obchodně závazkové vztahy mají majetkový charakter?

6) Vyjmenujte prvky obchodně závazkových vztahů.

7) Kdo jsou subjekty obchodně závazkových vztahů, jaké je jejich postavení?

8) Čím jsou určeny práva a povinnosti subjektů obchodně závazkových vztahů?

9) Co je objektem závazkového vztahu?

10) Jakými způsoby vznikají závazkové vztahy?

11) Najděte v občanském zákoníku právní úpravu právních úkonů a srovnejte

s právní úpravou obchodního zákoníku.

12) Najděte v občanském zákoníku právní úpravu smluv a srovnejte s právní

úpravou obchodního zákoníku.

13) Charakterizujte veřejný návrh na uzavření smlouvy.

14) Rozeberte veřejnou obchodní soutěž, v souladu s odpovídajícím zákonem

uveďte, kde je zapotřebí veřejnou obchodní soutěž vyhlašovat vždy.

15) Pokuste se vyhotovit návrh na uzavření smlouvy o smlouvě budoucí na

dodávky stavebního materiálu. Poté teoreticky rozeberte tuto smlouvu.

16) Co znamená změna závazkových vztahů, kde je její právní úprava?

17) Co znamená zajištění závazků, čím je charakteristické?

18) Které zajišťovací instituty upravuje občanský zákoník, které se použijí i

v právu obchodním, když obchodní zákoník buď právní úpravu vůbec nemá,

nebo pouze doplňuje občanský zákoník?

19) Které ze zjišťovacích institutů z občanského zákoníku se nepoužijí

v obchodním právu, protože obchodní zákoník má svou právní úpravu?

20) Který ze zajišťovacích institutů upravuje pouze obchodní zákoník, protože

občanský zákoník právní úpravu tohoto institutu nemá?

21) Co znamená zánik závazkových vztahů?

22) Vyhledejte v občanském zákoníku způsoby zániku závazků.

23) Které ze způsobů zániku závazkových vztahů z občanského zákoníku se

nepoužijí v obchodním právu, protože obchodní zákoník má svou právní

úpravu?

24) Jaké jsou předpoklady pro vznik právní odpovědnosti?

25) Jaké jsou předpoklady odpovědnosti za škodu v obchodním právu?

26) Co považuje obchodní zákoník za okolnosti vylučující odpovědnost?

27) Jakým způsobem se škoda nahrazuje?

28) Kde je právní úprava odpovědnosti za prodlení v obchodním právu?

29) Kdy se dostává dlužník do prodlení a jaké jsou následky jeho prodlení?

30) Kdy se dostává věřitel do prodlení a jaké jsou následky jeho prodlení?

31) Kde je obecně upravena odpovědnost za vady v obchodním právu?

32) Najděte u jednotlivých smluv, zda mají speciální právní úpravu pro

odpovědnost za vady, tuto rozeberte.

33) Zopakujte si problematiku promlčení podle občanského zákoníku.

34) Srovnejte délku promlčecí doby podle občanského zákoníku a obchodního

zákoníku.

35) Co znamená promlčení?

36) Která práva podle obchodního zákoníku podléhají promlčení?

 

Jednotlivé smluvní typy upravené obchodním zákoníkem

 

Kupní smlouva

 

• Kupní smlouva je upravena v § 409 až 475 Obch.Z.
• Kupní smlouvou podle obchodního zákoníku se budou řídit podnikatelé při jejich

podnikatelské činnosti a dále stát ve vztahu k podnikatelům při uspokojování

veřejných zájmů.

•  účastníci smluvního vztahu, kteří by se jinak řídili občanským zákoníkem, se dohodnou, že na svůj vztah užijí režim obchodního zákoníku.
• Dohoda o volbě obchodního zákoníku je v případě, kdy směřuje ke zhoršeni právního postaveni účastníka smlouvy, který není podnikatelem, ze zákona od samého počátku neplatná.
• Dohodou nelze vyloučit použití ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách nebo adhezních smlouvách, jakož i ustanovení zvláštních právních předpisů směřujících

k ochraně spotřebitele.

Spotřebitelské smlouvy jsou upraveny v části osmé občanského zákoníku.

 Jako spotřebitel je v § 52 až § 57 Obč.Z. definována osoba, která při uzavírání a plnění

smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

 

Dodavatelem je podle občanského zákoníku osoba, která při uzavírání a plnění

smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

 

Výhradně podle občanského zákoníku se na základě kupní smlouvy převádí

vlastnické právo k nemovitostem.

Kupní smlouva se podle obchodního zákoníku vztahuje tedy jen na veškeré movité věci.

 

Základním závazkem z kupní smlouvy je závazek prodávajícího dodat kupujícímu

zboží v podobě movité věci určené jednotlivě nebo co do množství a druhu, a převést

na něho vlastnické právo k takové věci a závazek kupujícího zaplatit prodávajícímu

kupní cenu.

 

Podstatné náležitosti smlouvy

• Předmět kupní smlouvy, kterým je zboží, a to nejen zboží, které bylo vyrobeno,

ale i to, které ještě vyrobeno není. Nepůjde tedy v tomto případě o smlouvu

o dílo, ale o smlouvu kupní.

Jedině v případě, když se kupující zaváže předat druhé straně podstatnou část věcí, kterých

je zapotřebí k výrobě zboží, nepůjde o smlouvu kupní, ale o smlouvu o dílo.

Není rozhodné, kolik procent částí zboží dodá kupující sám, ale důležitější je, zda takové části zboží budou podstatné pro existenci a funkci zboží.

Dále se nebude jednat o kupní smlouvu, jestliže převážná část plnění dodávající strany

spočívá pouze ve vykonávání činnosti nebo jestliže závazek takové strany zahrnuje montáž.

 

 Dohoda o ceně nebo alespoň o způsobu, jakým cena bude dodatečně určena. To

neplatí v případě, kdy z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle smluvních

stran smlouvu uzavřít i bez určení kupní ceny. Smlouva tedy může vzniknout

i tehdy, jestliže v ní není obsaženo ujednáni o ceně vůbec. Musí však být

prokázáno, že při uzavírání smlouvy smluvní strany projevily jednoznačně vůli

uzavírat smlouvu bez ujednání o ceně. Pokud dojde k takovému uzavření

smlouvy, a později nedojde k dodatečné dohodě o ceně, má prodávající právo na

zaplacení ceny odpovídající stejnému nebo obdobnému druhu zboží v době, kdy

byla smlouva uzavřena. Touto možností dodatečného sjednání ceny se liší právní

úprava obchodního zákoníku od občanského, kde je povinnou náležitostí kupní

smlouvy cena.

Forma kupní smlouvy

Písemná forma není podmínkou platnosti smlouvy, ale v obchodní praxi bývá

doporučována.

Nabytí vlastnického práva

K přechodu vlastnického práva dochází nejčastěji až zaplacením části nebo celé

kupní ceny.

Vlastnické právo může kupující nabýt i před předáním zboží, jestliže se o tom

písemně s prodávajícím dohodne. Není vyloučeno ani pozdější nabytí vlastnického

práva. Podmínkou je písemné ujednání.

Kupní smlouva podle obchodního zákoníku umožňuje, aby bylo možné nabýt

vlastnické právo ke zboží i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaných

movitých věcí. Podle ust. § 446 ObchZ je to možné v případě, kdy kupující nevěděl,

že prodávající není vlastníkem zboží a že není ani oprávněn se zbožím nakládat za

účelem jeho prodeje. Pokud by o tom kupující věděl, vlastnické právo by nepřešlo.

Skutečný vlastník zboží se však může dovolat této neplatnosti u soudu, ale musí

Náležitosti

Forma kupní

smlouvy

Nabytí vlast.

práva

Další informace

https://business.center.

cz/business/pravo/zak

ony/obchzak/cast3h2

d1.aspx,

https://www.vzoryzdarma.

cz/obchodnismlouvy/,

https://www.smlouvydohody.

cz/obchodnismlouvy-

adohody.

htm,

https://firemnipravo.co

m/category/27,

https://is.vos.cz/testy2/

prac/jx/

68

prokázat, že kupující o tom, že prodávající není vlastníkem, věděl.

Vlastnické právo může kupující nabýt i před předáním zboží, jestliže se o tom

písemně s prodávajícím dohodne. Není vyloučeno ani pozdější nabytí vlastnického

práva. Podmínkou je písemné ujednání.

Zboží je dodáno, jestliže je dodáno prodávajícím řádně a včas. Místo a způsob

dodání zboží bývají ve smlouvě dohodnuty a pokud nejsou, platí úprava obchodního

zákoníku, a to, že zboží je dodáno v případě, kdy prodávající umožní kupujícímu

nakládat se zbožím v místě, kde má prodávající své sídlo nebo místo podnikáni,

popřípadě bydliště nebo organizační složku, jestliže prodávající její místo včas

kupujícímu oznámí. Dodací lhůta zboží není podstatnou náležitostí smlouvy. Není-li

doba dodání zboží obsažena ve smlouvě, je prodávající povinen bez vyzvání

kupujícího dodat zboží ve lhůtě přiměřené s přihlédnutím k povaze zboží a k místu

dodání.

Obchodní zákoník nestanoví záruční dobu pevným časovým údajem jako je tomu

u kupní smlouvy podle občanského zákoníku, nestanoví tedy zákonnou záruku, ale

stanoví pouze podpůrně, jak odpovídá prodávající za vady zboží. Pokud ve smlouvě

není dohodnuta nebo jednostranně stanovená záruku prodávajícím, odpovídá

prodávající za vady zboží objektivně jen v rozsahu vad, které má zboží v době

přechodu nebezpečí škody na zboží z prodávajícího na kupujícího. Pokud jde o vady,

které vznikly později, tedy vady, za které běžně podle občanského zákoníku

odpovídá objektivně prodávající po celou záruční dobu, odpovídá prodávající podle

obchodního zákoníku jen v případě, kdy kupující prokáže, že porušil určité

ustanovení smlouvy.

Práva z odpovědnosti za vady se promlčují. Právo namítat promlčení práv

z odpovědnosti za vady, uvedené v reklamaci kupujícího, má prodávající v závislosti

na tom, kdy mohl kupující vady zjistit, nejpozději ve lhůtě dvou let po dodáni zboží.

Tato dvouletá lhůta stanovená v zákoně však může být prodloužena, a to i nad

zákonnou hranici maximální délky promlčecí lhůty, tedy nad deset let. Prodloužení

se může stát jak dohodou, tak jednostranným prohlášením prodávajícího.

Obchodní zákoník obsahuje i ujednání v souvislosti s kupní smlouvou, konkrétně

koupi na zkoušku a cenovou doložku.

Koupě na zkoušku vzniká uzavřením kupní smlouvy, ve které je uvedena

podmínka, že kupující do uplynutí zkušební doby zboží schválí. Jestliže si smluvní

strany délku zkušební doby ve smlouvě nesjednají, činí tato lhůta dle obchodního

zákoníku tři měsíce od uzavřeni smlouvy.

V této lhůtě by měl kupující objednané zboží schválit. Jestliže v této lhůtě kupující

zboží nepřevezme, jedná se ze zákona o podmínku odkládací. V případě, že kupující

zboží nepřevezme a do konce zkušební doby nesdělí prodávajícímu, že zboží

schvaluje, může prodávající dodat kupujícímu zboží. V případě, kdy kupující zboží

převezme, má podmínka povahu podmínky rozvazovací. V takovém případě platí, že

kupující zboží schválí, jestliže je písemně neodmítne ve zkušební době.

Druhým ujednáním v souvislosti s kupní smlouvou je cenová doložka. Jestliže

strany dohodnou při určení ceny, že její výše má být dodatečně upravena

s přihlédnutím k výrobním nákladům a neurčí-li, které složky výrobních nákladů jsou

Záruční doba

Koupě na

zkoušku

Cenová

doložka

69

rozhodné, mění se kupní cena v poměru k cenovým změnám hlavních surovin

potřebných k výrobě prodávaného zboží.

4.4 Smlouva o prodeji podniku

Smlouva o prodeji podniku je upravena v § 476 až 488a Obch.Z. Tuto smlouvu

bychom mohli označit za zvláštní typ smlouvy kupní.

Předmětem smlouvy je podnik. Podnik upravuje § 5 ObchZ, je tedy výhradně

pojmem obchodního práva. Podnik je vymezen jako soubor hmotných, jakož

i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné

majetkové hodnoty, a to za podmínky, že patří podnikateli a slouží k provozování

podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu podle vůle podnikatele

sloužit.

Předmětem prodeje je buď celý podnik, anebo jeho část, za podmínky, že tvoří

samostatnou organizační složku.

Důležité je, že spolu s podnikem při prodeji automaticky přecházejí veškeré

pohledávky a závazky (bez souhlasu věřitelů) na nabyvatele a dále přecházejí

i veškeré závazky spojené s výkonem zaměstnaneckého či obdobného poměru podle

zákoníku práce. Uvedené zákonné účinky přechodu nelze platně smluvně vyloučit.

Písemná forma je podmínkou platnosti smlouvy o prodeji podniku.

Náležitosti smlouvy

 vymezení smluvních stran, kterými jsou kupující a prodávající,

 věcné vymezení prodávaného podniku nebo jeho části,

 závazek prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo k věcem, jiná

práva a jiné majetkové hodnoty sloužící k provozu podniku,

 závazek kupujícího zaplatit dohodnutou kupní cenu.

Na kupujícího přecházejí ze zákona i všechna práva vyplývající z průmyslového

nebo jiného duševního vlastnictví, jež se týkají podnikatelské činnosti prodávaného

podniku.

Pokud jde o cenu, ze zákona platí, že kupní cena je stanovena na základě údajů

o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávaného podniku ke

dni uzavření smlouvy a na základě dalších hodnot uvedených ve smlouvě, pokud

nejsou zahrnuty do účetní evidence.

V případě přechodu vlastnického práva při smlouvě o prodeji podniku je třeba

rozlišovat mezi movitými a nemovitými věcmi. U nemovitostí přechází vlastnické

právo vkladem do katastru nemovitostí u příslušného katastrálního úřadu.

U movitých věcí přechází vlastnické právo na kupujícího již samotnou účinností

smlouvy. Zákon ukládá k účinnosti smlouvy věci povinnost prodávajícího předat

a kupujícího převzít věci, které byly zahrnuty do prodeje a sepsat o tom zápis.

Zákon nevylučuje, aby právnická osoba v likvidaci rovněž prodávala podnik. Taková

právnická osoba však může ukončit svou likvidaci a být vymazána z obchodního

rejstříku teprve po uplynutí jednoho roku po takovém prodeji.

Prodej podniku

Další informace

https://pravniradce.ihne

d.cz/c4-10078240-

36435280-F00000_dsmlouva-

o-prodejipodniku-

a-o-najmupodniku

Cena

70

Prodá-li podnik osoba zapsaná do obchodního rejstříku, musí navrhnout do

obchodního rejstříku provedení zápisu o tomto prodeji a do sbírky listin založit

smlouvu o převodu podniku nebo jeho části.

4.5 Smlouva o nájmu podniku

Smlouva o nájmu podniku je upravena v § 488b až 488i ObchZ.

Obsahem této smlouvy je závazek pronajímatele přenechat svůj podnik nájemci

k samostatnému provozování a řízení na vlastní náklad a nebezpečí s tím, že nájemce

má právo z podniku pobírat užitky. Závazek nájemce spočívá v placení sjednaného

nájemného.

Tato smlouva vyžaduje ke své platnosti písemnou formu.

Náležitosti smlouvy

 určení smluvních stran, kterými jsou pronajímatel a nájemce,

 závazek pronajímatele přenechat podnik nájemci k samostatnému provozování

a řízení na vlastní náklad a nebezpečí,

 oprávnění nájemce pobírat z pronajatého podniku užitky,

 dohoda o výši nájemného nebo způsob jeho určení,

 závazek nájemce zaplatit pronajímateli nájemné.

Nájemné je podstatnou náležitostí smlouvy, musí tedy být sjednáno výslovně nebo

musí být alespoň sjednán způsob jejího určení.

Smlouva o nájmu podniku není účinná od jejího podpisu, ale až zveřejněním podle

ust. § 33 odst. l ObchZ.

Podnik nelze přenechat do podnájmu; pokud by smlouva obsahovala takovéto

ujednání, je uvedené ujednání neplatné.

Nájemce může být pouze podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku s tím, že musí

mít příslušné podnikatelské oprávnění. Pod příslušným podnikatelským oprávněním

se rozumí oprávnění k podnikání v souladu s účelem nájmu nebo s takovým účelem

nájmu, který je odlišný od původního účelu, ale který si nájemce s pronajímatelem

dohodne.

Zákon ukládá nájemci povinnost provozovat podnik s odbornou péčí. Pokud by

nájemce chtěl měnit předmět podnikání v pronajatém podniku, musí mít k tomu

souhlas pronajímatele.

Podobně jako při prodeji podniku, tak i u nájmu podniku, přecházejí práva a závazky

náležející k pronajatému podniku dnem účinností smlouvy na nájemce. Totéž platí

pro práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů. Nájemce je povinen bez

zbytečného odkladu oznámit věřitelům převzetí závazků a prodávají dlužníkům

přechod pohledávek.

Stejně jako u prodeje podniku, ručí pronajímatel za závazky náležející k pronajatému

Nájem podniku

Nájemné

71

podniku, které vznikly před účinností smlouvy. Po dobu nájmu nepřechází na

nájemce obchodní firma pronajímatele, ale nájemce musí provozovat pronajatý

podnik pod svou firmou.

Pokud pohledávky věřitele, které ještě nejsou splatné, jsou ohroženy nájmem

podniku, může se věřitel u soudu domáhat, aby bylo určeno, že všechny takovéto

závazky jsou splatné. Uvedené právo musí být ovšem uplatněno věřitelem

v tříměsíční prekluzívní lhůtě, která běží od účinnosti smlouvy o nájmu podniku.

Dále má nájemce právo na základě nájemní smlouvy užívat označení, know-how

a předměty průmyslového vlastnictví náležející pronajímateli a související

s pronajatým podnikem. Rozsah těchto užívacích práv je dán potřebností pro řádné

provozování podniku. Uvedené užívání není bezplatné, ale úhrada za toto užívání je

ze zákona součástí nájemného. Pokud dojde ke skončení nájmu, resp. v případě

zániku licence, zaniká oprávnění nájemce užívat označení, know-how

a předmět průmyslového vlastnictví.

Další zvláštností této smlouvy je přechod vlastnického práva ke zboží na skladě,

k materiálu určenému ke zpracování, k náhradním dílům a jiným věcem určeným

podle druhu, které se spotřebovávají nebo zpracovávají v souvislosti s provozem

podniku nebo které slouží k odbytu, od účinnosti smlouvy na nájemce.

Vlastnictví k uvedeným věcem však nepřechází, jestliže strany nedohodnou

přiměřenou úplatu za tyto věci v rámci nájemného nebo samostatně.

Strany jsou podle zákona povinny vyhotovit zápis o převzetí uvedených věcí.

Zánikem smlouvy přejde zpět vlastnické právo k uvedeným movitým věcem na

pronajímatele. Stejně jako při převzetí věcí, i v tomto případě jsou smluvní strany

povinny vyhotovit zápis o předání těchto věcí pronajímateli. Protože došlo

k přechodu vlastnického práva k uvedeným věcem za úplatu, musí při zpětném

přechodu vlastnictví zaplatit pronajímatel nájemci za tyto věci úplatu, a to na základě

dohody.

Ke dni skončení nájmu přecházejí práva a závazky z pracovněprávních vztahů

trvající k tomuto dni a dále závazky z trvajících smluv o nájmu nebytových prostor

zpět na pronajímatele. Mimo tyto uvedené závazky se ostatní závazky stávají

splatnými.

4.6 Smlouva o koupi najaté věci

Smlouva o koupi najaté věci je upravena v § 489 až 496 Obch. Z.

Tuto smlouvu nelze zaměňovat se smlouvou o leasingu. Smlouva o leasingu není v

českém právu speciálně upravena. Jedná se vlastně o smlouvu inominátní. Pokud

srovnáváme tento smluvní typ se smlouvou leasingovou, zjistíme, že se zde nejedná

o totožnost, a to především proto, že podle obecné úpravy nájemního vztahu podle

občanského zákoníku má pronajímatel povinnost na vlastní náklady najatou věc

udržovat ve prospěch nájemce, provádět opravy a odstraňovat vzniklé škody, pokud

za ně neodpovídá nájemce. Z uvedených důvodů není tento smlouva o koupi najaté

věci v praxi více rozšířena, ale převažuje leasingová smlouva.

Smlouva o koupi najaté věci vyžaduje písemnou formu.

Smlouva o koupi

najaté věci

72

Náležitosti smlouvy

 určení smluvních stran, kterými jsou pronajímatel /prodávající/ a nájemce

/kupující/,

 přesné určení předmětu nájmu, kterým může být jak věc movitá, tak věc

nemovitá,

 určení, zda nájemce oprávněn ke koupi najaté věci během platnosti nájemní

smlouvy nebo až po jejím skončení.

Smlouva o koupi najaté věci je vlastně kombinací smlouvy kupní a nájemní. Právní

úprava obecná o nájemní smlouvě je v občanském zákoníku. Pro tvorbu smlouvy

o koupi najaté věci jsou rozhodující ustanovení § 663 až 684 ObčZ. Podstatou

smlouvy o koupi najaté věci je existence smluvního vztahu mezi pronajímatelem

a nájemcem, tedy existence nájemní smlouvy.

Pokud se týká přechodu vlastnického práva, vznikem této kupní smlouvy přechází na

kupujícího vlastnické právo k movité věci. U nemovitých věcí vzniká vlastnické

právo povolením vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

Ujednání o kupní ceně není podmínkou pro vznik smlouvy. Obchodní zákoník zde

podpůrně odkazuje na § 448 odst. 2 ObchZ, který platí u kupní smlouvy v případě, že

si strany dohodnou, že součástí smlouvy není kupní cena. V takovém případě je

kupní cena taková, za kterou se prodávalo obvykle takové nebo srovnatelné zboží

v době uzavření smlouvy za smluvních podmínek obdobných obsahu kupní smlouvy.

Uvedený smluvní typ obsahuje rovněž speciální úpravu odpovědnosti

prodávajícího za vady. To znamená, že vlastnosti věci by měly být dojednány již

v nájemní smlouvě, a že vady najaté věci vytýká nájemce již v době existence této

najaté věci.

4.7 Smlouva o dílo

Smlouva o dílo podle obchodního zákoníku se použije v případě, že jsou obě smluvní

strany podnikatelé a dílo souvisí s jejich podnikatelskou činností. Občanský zákoník

se v tomto případě nepoužije. Písemná forma této smlouvy není povinná, ale bývá

doporučována.

Smlouva o dílo je upravena v ust. § 536 až 565 ObchZ. Touto smlouvou se zhotovitel

zavazuje k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho

provedení.

Náležitosti smlouvy

 určení smluvních stran, objednatele a zhotovitele,

 vymezení předmětu smlouvy – dílo,

 cena díla, která musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň

stanoven způsob jejího určení, ledaže strany ve smlouvě projeví vůli uzavřít

smlouvu i bez tohoto určení.

Dílem podle obchodního zákoníku se rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá

pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy

nebo úpravy určité věci nebo hmotné zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se

Smlouva o dílo

Dílo

Kupní cena

73

rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

Zhotovitel provádí dílo na svůj náklad a na své nebezpečí ve sjednané době.

Vlastnické právo přechází ze zhotovitele na objednatele v závislosti na tom, zda

zhotovitel zhotovuje věc u objednatele na jeho pozemku nebo na pozemku, který

objednatel opatřil. V prvém případě přechází vlastnické právo k dílu ze zhotovitele

na objednatele postupným prováděním věcí, jestliže smlouva nestanoví něco jiného,

například, že vlastnické právo přechází až zaplacením ceny díla.

Ve druhém případě je zhotovitel vlastníkem věci po celou dobu jejího zhotovováni

a vlastnické právo přechází až předáním věci objednateli. Pokud se ovšem jedná

o existující věc, která je na základě smlouvy o dílo udržována, opravována nebo

upravována, nemůže vlastnictví této věci přejít na zhotovitele. Při provádění tohoto

způsobu díla, například rekonstrukce stavby, tedy automaticky zhotovované dílo

přirůstá k existující věci, která vlastnicky patří objednateli.

Jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě, má dílo vady.

Zhotovitel díla odpovídá za vady, které má dílo v době jeho předání, jestliže však

nebezpečí škody na věci přechází na objednatele později, je rozhodující doba tohoto

přechodu. Za vady díla, na které se vztahuje záruka za jakost, odpovídá zhotovitel

v rozsahu záruky. Zákon rovněž uvádí, kdy zhotovitel neodpovídá za vady díla. Je to

v případě, že tyto vady byly způsobeny použitím věcí předaných mu objednatelem

v případě, že zhotovitel ani při vynaložení odborné péče nevhodnost těchto věcí

nemohl zjistit nebo na ně zhotovitel objednatele upozornil a objednatel na jejich

použití trval. Ve druhém případě zhotovitel neodpovídá za vady způsobené

dodržením nevhodných pokynů daných mu objednatelem, jestliže zhotovitel na

nevhodnost těchto pokynů upozornil a objednatel na jejich dodržení trval nebo

jestliže zhotovitel tuto nevhodnost nemohl zjistit.

4.8 Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví

Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví je upravena v ust. § 508 až

515 ObchZ. Smlouva musí mít písemnou formu.

Touto smlouvou opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na

sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje

k poskytování určité úplaty nebo jiné majetkové hodnoty.

Náležitosti smlouvy

 určení smluvních stran, kterými jsou poskytovatel a nabyvatel,

 přesné určení práv, jejichž výkonů se smlouva týká,

 určení úplaty nebo jiné majetkové hodnoty.

Licenční smlouva tedy nepřevádí určitá práva, ale pouze umožňuje, aby tato práva

z průmyslového vlastnictví byla užívána ve sjednaném rozsahu a na sjednaném

území. Nemusí se v každém případě jednat o práva, která se zapisuji do státem

vedeného rejstříku, ale může se jednat i o práva, která jsou označena know-how.

Poskytovatel je oprávněn výkon těchto práv poskytnout i jiným osobám než byl

nabyvatel a samozřejmě výkon svých práv neztrácí. Naproti tomu nabyvatel není

oprávněn přenechat výkon práva někomu jinému.

Licenční smlouva

Další informace

https://www.podnikat

el.cz/smlouvy/smlou

va-o-dilo-c/

74

Nabyvatel má zákonnou povinnost utajovat poskytnuté podklady a informace od

poskytovatele před třetími osobami.

4.9 Smlouva o tichém společenství

Tato smlouva je upravena v obchodním zákoníku v ust. § 673-681.

Smlouvou o tichém společenství se zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli

určitý vklad a podílet se jím na jeho podnikání a podnikatel se zavazuje k placení

části čistého zisku po odečtení povinného přídělu do rezervního fondu, je-li

podnikatel povinen tento fond vytvářet, vyplývající z podílu tichého společníka na

výsledku podnikání. Ve smlouvě o tichém společenství musí být dohodnutý rozsah

účasti tichého společníka na zisku a ztrátě stejný.

Tato smlouva musí být vyhotovena vždy v písemné formě.

Vklad tichého společníka

Předmětem vkladu může být určitá peněžní částka, určitá věc, právo nebo jiná

majetková hodnota využitelná při podnikání. Tichý společník je povinen předmět

vkladu předat podnikateli nebo umožnit mu jeho využití při podnikání v době, kterou

si obě strany určí ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.

Obchodní zákoník stanovuje rovněž nabytí vlastnictví k předávané věci. Nestanoví-li

se smlouvou jinak, stává se podnikatel vlastníkem movité věci jejím převzetím.

Předmětem vkladu může být i věc nemovitá. V tomto případě je podnikatel oprávněn

k jejímu užívání po dobu trvání smlouvy.

Je-li předmětem vkladu právo a smlouva nestanoví něco jiného, je podnikatel

oprávněn po dobu trvání smlouvy k výkonu tohoto práva.

Oprávnění tichého společníka

 je oprávněn nahlížet do obchodních dokladů a účetních záznamů týkajících se

podnikání, na němž se účastní,

 je oprávněn požadovat stejnopis účetní závěrky,

 má nárok na podíl na zisku.

Pro určení podílu tichého společníka na výsledku podnikání je rozhodná účetní

závěrka, přičemž tichému společníkovi vzniká nárok na podíl ze zisku do 30 dnů po

vyhotovení účetní závěrky. Je-li podnikatelem právnická osoba, běží tato lhůta od

schválení této závěrky v souladu s jejími dokumenty, a to buď stanovami,

společenskou smlouvou nebo v souladu se zákonem. Při pozdější ztrátě není

společník povinen přijatý podíl na zisku vracet.

O podíl na ztrátě se zkracuje vklad tichého společníka. O podíl na zisku v dalších

letech se snížený vklad zvyšuje a nárok na podíl na zisku vzniká společníku po

dosažení původní výše vkladu. Tichý společník není povinen při podílu na ztrátě

z podnikání svůj vklad doplňovat a na ztrátě se účastní jen do výše svého vkladu.

Tiché společenství

Vklad

Oprávnění

75

Závazky tichého společníka z podnikání podnikatele

Tichý společník neručí za závazky podnikatele. Ručí pouze v případě, jestliže

a) jeho jméno je obsaženo ve firmě podnikatele, nebo

b) prohlásí osobě, s níž jedná podnikatel po uzavření smlouvy, že oba podnikají

společně.

Účast tichého společníka zaniká

a) uplynutím doby, na kterou byla uzavřena,

b) výpovědí, nebyla-li smlouva uzavřena na dobu určitou. Nestanoví-li smlouva

jinou výpovědní lhůtu, lze smlouvu vypovědět nejpozději šest měsíců před

koncem kalendářního roku

c) dosáhne-li podíl tichého společníka na ztrátě výše jeho vkladu,

d) ukončením podnikání, na něž se smlouva vztahuje,

e) prohlášením konkursu na majetek podnikatele nebo zamítnutím návrhu na

prohlášení tohoto konkursu pro nedostatek majetku,

f) prohlášením konkursu na majetek tichého společníka; ustanovení § 148 odst.

3 se použije přiměřeně.

Před uplynutím doby stanovené pro trvání tichého společenství je možno domáhat se

u soudu zrušení závazků z této smlouvy, a to z důležitých důvodů. Uvedené platí

i v případě, že smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Podnikatel je povinen vrátit

tichému společníkovi vklad zvýšený nebo snížený o jeho podíl na výsledku

podnikání.

4.10 Smlouva o uložení věci

Smlouva o uložení věci je upravena v ust. § 516 až 526 ObchZ.

Písemná forma není povinná.

Touto smlouvou se zavazuje opatrovatel, že bude pro uložitele dočasně bezplatně

opatrovat věc, kterou má u sebe v souvislosti s obchodním stykem s uložitelem.

Z uvedeného vymezení smlouvy vyplývá, že se bude jednat vždy o obchodní vztah.

Dalším znakem této smlouvy je její bezplatnost a dále, že uložení věci musí souviset

s podnikatelskou činností obou smluvních stran.

Opatrovatel tedy není podnikatelem, který má v předmětu podnikání skladování či

jiné opatrování věci. Z tohoto důvodu je jeho odpovědnost za opatrování věci

omezena pouze na jeho možnosti k zabránění škodě na věci, s přihlédnutím k její

povaze.

Náležitosti smlouvy

 určení smluvních stran, kterými jsou opatrovatel a složitel,

 určení věci (může se jednat pouze o věc movitou, což vyplývá z povahy plnění).

Uložitel je povinen nahradit opatrovateli škodu způsobenou mu uloženou věcí, pokud

ji nemohl opatrovatel odvrátit vynaložením potřebné péče. Vlastnické právo k věci

na opatrovatele nepřechází. Opatrovatel je povinen vydat uložiteli, jako vlastníku

věci, věc bez zbytečného odkladu poté, kdy o to byl požádán, i když smluvní vztah je

Uložení věci

Další informace

https://pravniradce.ih

ned.cz/index.php?p=

F04000,

https://dumfinanci.cz/

zajimavosti/tichespolecenstvi

Závazky

76

sjednán na delší dobu. Naopak opatrovatel je oprávněn ze zákona se domáhat na

uložiteli, aby věc převzal bez zbytečného odkladu ještě před uplynutím smluvené

doby, jestliže by další plnění povinnosti opatrovateli způsobilo nepřiměřené obtíže,

které nemohl v době uzavření smlouvy předvídat.

4.11 Smlouva o skladování

Tato smlouva je upravena v ust. § 527 až 535 ObchZ.

Smlouvou o skladování se zavazuje skladovatel převzít věc, aby ji opatroval

a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to úplatu, která se v tomto případě nazývá

skladné.

Na rozdíl od smlouvy o uložení věci, jedná se v tomto případě o poskytování

profesionální služby podnikatelem spočívající v odborném uložení věci.

Části smlouvy

 určení smluvních stran, a to skladovatele a objednatele,

 přesné určení věci,

 závazek zaplatit skladné.

Z povahy plnění skladovatele vyplývá, že se vždy jedná o věci movité. Tato smlouva

má řadu zvláštností. Mezi ně patří i možnost, aby potvrzení o převzetí věci ke

skladování mělo povahu cenného papíru, s nímž je spojeno právo požadovat vydání

skladované věci. Tento cenný papír se nazývá skladištní list. Skladištní list může

znít na doručitele nebo na jméno. Zní-li na doručitele, je skladovatel povinen vydat

zboží osobě, která skladištní list předloží. Skladištní list na jméno může oprávněná

osoba převádět rubopisem na jiné osoby, pokud v něm není převod vyloučen.

Náležitosti skladištního listu jsou stanoveny v ust. § 528 odst. 5 ObchZ.

V ostatních případech, kdy se nevydává skladištní list, je skladovatel povinen věc

převzít při jejím předání ukladatelem a převzetí zboží písemně potvrdit.

Skladovateli přísluší za jeho činnost odměna, která se nazývá skladné. Výše

skladného není podstatnou náležitostí smlouvy. Jestliže není skladné sjednáno, je

ukladatel povinen zaplatit skladné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím

k povaze věci, délce a způsobu skladování.

Ukladatel může věci opatrované skladovatelem vyzvednout ještě před uplynutím

sjednané doby skladování, pokud je sjednána na dobu určitou. Ukladatel však musí

v takovémto případě zaplatit skladné připadající na celou smluvenou dobu.

V případě, že smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, ukladatel může požadovat

vydání věci kdykoli, ale je povinen zaplatit skladné za dobu, po kterou byla věc

skladována. Protože skladovatel je profesionální poskytovatel služby, odpovídá za

škodu na skladované věci, jež vznikla po převzetí věci, a to až do jejího vydání. Této

odpovědnosti se může zprostit, jestliže tuto škodu nemohl odvrátit při vynaložení

odborné péče.

Skladovatel má k zajištění svých nároků ze smlouvy o skladování zákonné zástavní

právo na skladovaných věcech, a to do doby, dokud se u něho nacházejí. Toto

zákonné zástavní právo má přednost před ostatními zástavními právy, které se váží

Skladování

Části smlouvy

Skladištní list

Skladné

77

k zastaveným věcem.

4.12 Smlouva mandátní

Mandátní smlouva je upravena v ust. § 566 až 576 ObchZ.

Jedná se o obchodní smlouvu příkazní, tedy obdobu smlouvy příkazní upravené

v občanském zákoníku. Z uvedených důvodů se smlouva mandátní používá vždy

v případě, kdy smluvními stranami jsou podnikatelé, smlouva slouží jejich

podnikatelské činnosti a zařízení záležitosti je úplatné.

Náležitosti smlouvy

 určení smluvních stran, kterými jsou mandant a mandatář,

 _____určení obchodní záležitosti.

Obchodní záležitost může spočívat buď v uskutečnění právních úkonů jménem

mandanta /například zastupování u soudu/ nebo v uskutečnění jiné činnosti

/například obstarání určitých informací/.

Mandatář je povinen zařídit záležitost osobně, jen jestliže to stanoví smlouva. Pokud

tak smlouva nestanoví, může mandatář při plnění záležitostí pro mandanta použít

třetí osoby. Činnost mandatáře může mandanta svými úkony zavazovat. V takovém

případě je zapotřebí, aby mu mandant udělil písemně plnou moc. Plná moc může být

udělena buď přímo ve smlouvě, anebo i samostatně.

Za činnost mandatáře mu přísluší úplata. Výše úplaty není podstatnou smluvní

náležitostí. Takže v případě, pokud by úplata smluvena nebyla, je mandant povinen

zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost

obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti. Ve smlouvě

může být dohodnuto, že mandatáři nevznikne nárok na úplatu, když řádně vykoná

činnost, ke které byl povinen, ale nepřinesla očekávaný výsledek. Jestliže uvedené ve

smlouvě dohodnuto nebylo, má mandatář nárok na úplatu při řádném vykonání

činnosti, ke které byl povinen, bez ohledu na to, že přinesla či nepřinesla výsledek.

Jestliže je zařízení záležitosti předmětem podnikatelské činnosti mandatáře, má se za

to, že úplata smluvena byla. Zároveň mimo úplatu je povinen mandant uhradit

mandatáři náklady, které mandatář nutně a účelně vynaložil při plnění svého

závazku, ledaže z jejich povahy vyplývá, že jsou zahrnuty již v úplatě.

Pokud se týká práv a povinností obou smluvních stran, patří k povinnostem

mandatáře zejména zařídit obchodní záležitost řádně a včas a předat mandantovi bez

zbytečného odkladu věci, které pro něho při zařizování záležitosti převzal. Mandant

musí svému mandatáři zejména předat včas veškeré informace, které jsou potřebné

k zařízení záležitosti, včas mu musí vystavit potřebnou plnou moc a zaplatit mu

úplatu.

Speciálně upravuje obchodní zákoník možnost ukončit smlouvu výpovědí, kdy

mandant může smlouvu kdykoliv buď v celém rozsahu nebo i v částečném rozsahu

vypovědět a zároveň smlouvu může vypovědět i mandatář.

Mandátní smlouva

Další informace

https://business.center.c

z/business/pravo/zakon

y/obchzak/cast3h2d10.

aspx

a

78

4.13 Komisionářská smlouva

Komisionářská smlouva je upravena v ust. § 577 až 590 ObchZ.

Touto smlouvou se komisionář zavazuje, že zařídí vlastním jménem pro komitenta

na jeho účet určitou obchodní záležitost a komitent se zavazuje zaplatit mu úplatu.

Smlouva ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu.

Náležitosti smlouvy

 určení smluvních stran, kterými jsou komisionář na straně jedné a komitent na

straně druhé,

 vymezení předmětu smlouvy

Na rozdíl od mandátní smlouvy komitent jedná vlastním jménem. Uvedený smluvní

typ se používá nejčastěji při prodeji nebo koupi, kdy jako prodávající nebo kupující

nevystupuje komitent, ale komisionář. Zároveň není nutná na rozdíl od smlouvy

mandátní plná moc.

Z jednání komisionáře nevznikají komitentu ve vztahu k třetím osobám ani práva ani

povinnosti. Komitent podle zákona může přímo na třetí osobě požadovat vydání věci

nebo splnění závazku, které pro něho opatřil komisionář, jestliže tak nemůže učinit

komisionář pro okolnosti, které se týkají jeho osoby. Na straně jedné je tedy osobně

zavázán komisionář a smlouva tedy vzniká mezi ním a třetí osobou a na straně druhé

může komisionář ze zákona na třetí osobě jako oprávněný vymáhat vydání věci nebo

splnění závazku.

Komisionář může prodávat movité i nemovité věci. U movitých věcí platí, že

v případě, kdy jsou komisionáři svěřeny komitentem tyto věci k prodeji, má k nim

komitent vlastnické právo, dokud je nenabude třetí osoba. Jestliže komisionář kupuje

pro komitenta movité věci, stává se komitent vlastníkem těchto věcí jejich převzetím.

Komisionář je povinen podat komitentovi zprávu o výsledku jeho činnosti a provést

vyúčtování. Dále je komisionář povinen bez zbytečného odkladu převést na

komitenta práva získaná při zařizování záležitostí a vydat mu vše, co při tom získal.

Na druhé straně je komitent povinen tato práva a další hodnoty převzít.

Komisionář je ze zákona oprávněn vymáhat na třetí osobě, se kterou uzavřel

smlouvu, splnění závazku vzniklého porušením smlouvy.

Činnost komisionáře je úplatná, ale nedostatek dohody o úplatě nezpůsobuje

neplatnost smlouvy. V případě nedostatku dohody o úplatě má komisionář právo na

obvyklou odměnu poskytovanou za obdobnou činnost v době uzavření smlouvy.

Zároveň s úplatou je komitent povinen uhradit komisionáři náklady, které komisionář

nutně nebo účelně vynaložil při plnění svého závazku. Pokud by však mezi stranami

vznikly pochybnosti, má se za to, že v úplatě je obsažena i náhrada nákladů.

Speciálně pro případ zániku smlouvy upravuje obchodní zákoník pouze výpověď,

a to odkazem na ustanovení o smlouvě mandátní.

Činnost komisionáře může být buď jednorázová pro jeden obchodní případ, anebo

soustavná. V takovém případě se použije podpůrně na vztah mezi komitentem

Komisionářská

smlouva

Úplata

79

a komisionářem přiměřeně i ustanovení upravující smlouvu o obchodním zastoupení.

4.14 Smlouva o kontrolní činnosti

Smlouva o kontrolní činnosti je upravena v ust. § 591 až 600 ObchZ.

Smlouvou o kontrolní činnosti se zavazuje vykonavatel kontroly provést nestranné

zjištěni stavu určité věci nebo ověření výsledku určité činnosti a vydat o tom

kontrolní osvědčení a objednavatel kontroly se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

Písemná forma pro smlouvu není předepsána.

Náležitosti smlouvy

 vymezení smluvních stran, kterými jsou vykonavatel kontroly a objednavatel

kontroly,

 přesné vymezení předmětu kontroly.

Smyslem této smlouvy je získání objektivního zjištění stavu určité věci nebo ověření

výsledku určité činnosti a vydání o tom kontrolního osvědčení. Výsledky uvedené

v tomto kontrolním osvědčení nemají žádné přímé účinky vůči třetím osobám.

Výše úplaty není podstatnou náležitostí smlouvy. Jestliže si tedy strany nedohodnou

odměnu, má objednatel za povinnost zaplatit úplatu obvyklou v době uzavření

smlouvy se zřetelem k předmětu, rozsahu, místu a způsobu kontroly. Vedle úplaty je

objednatel povinen uhradit vykonavateli kontroly náklady, které mu vznikly při

provedení kontroly, pokud z jejich povahy nevyplývá, že jsou již zahrnuty v úplatě.

K základním povinnostem vykonavatele kontroly patří povinnost provést kontrolu

řádně a včas a vydat o tom kontrolní osvědčení a mezi základní povinnosti

objednatele kontroly patří zejména povinnost poskytnout součinnost, zaplatit úplatu

a případně dohodnuté náklady.

Pokud se týká zániku smlouvy, upravuje obchodní zákoník speciálně pouze možnost

odstoupení od smlouvy, a to v případě, jestliže vykonavatel kontroly provede

kontrolu vadně, nemá nárok na úplatu a objednatel může v takovém případě od

smlouvy odstoupit.

4.15 Smlouva o zprostředkování

Smlouva o zprostředkování je upravena v ust. § 642 až 651 ObchZ.

Náležitosti smlouvy

 určení smluvních stran, které zákon nazývá zájemce a zprostředkovatel,

 určení předmětu smlouvy, tj. činnost zprostředkovatele, která bude směřovat

k vytvoření příležitosti k uzavření smlouvy mezi zájemcem a třetí osobou.

Písemná forma smlouvy není vyžadována.

Podstatou smlouvy je závazek zprostředkovatele, že bude vyvíjet činnost směřující

k tomu, aby zájemce měl příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou. Dále je

Smlouva o

kontrolní činnosti

Smlouva o

zprostředkování

Provize

80

obsahem smlouvy závazek zájemce zaplatit zprostředkovateli úplatu, která se nazývá

provize.

Pokud jde o vznik práva zprostředkovatele na provizi, je třeba rozlišovat několik

situací:

 Jestliže smlouva neobsahuje ujednání o provizi, vzniká zprostředkovateli nárok

na provizi až tehdy, kdy je uzavřena smlouva s třetí osobou.

 Pokud smlouva obsahuje pouze závazek zprostředkovatele obstarat příležitost

uzavřít smlouvu s třetí osobou, vzniká zprostředkovateli právo na provizi již

tehdy, když zájemce s třetí osobou chtějí uzavřít smlouvu.

 Dalším případem je splnění smlouvy třetí osobou. Takový vznik práva na provizi

musí být ovšem ve smlouvě dohodnut. V tomto případě podle § 646 ObchZ

vzniká zprostředkovateli nárok na provizi i v případě, kdy závazek třetí osoby

vůči zájemci zanikl, nebo splnění závazku třetí osoby se oddálilo z důvodů, za

něž odpovídá zájemce.

Dohoda o výši provize není podstatnou náležitostí smlouvy, protože v případě, že

není dohoda, má zprostředkovatel právo na provizi obvyklou při sjednávání

obdobných smluv v době uzavření smlouvy. Zprostředkovatel nemůže ze zákona

ručit za splnění závazku třetích osob, se kterými zprostředkoval uzavření smlouvy.

Zájemce je však zákonem chráněn, protože zprostředkovatel nesmí zájemci

navrhovat uzavření smlouvy s osobou, ohledně které ví nebo musí vědět, že je

důvodná pochybnost, že nesplní řádně a včas své závazky z uzavřené smlouvy. Při

porušení této zákonné povinnosti odpovídá zprostředkovatel zájemci za škodu.

Pokud se týká práv a povinností obou smluvních stran, tak povinností

zprostředkovatele je vyvíjet včas a řádně sjednanou činnost, sdělovat důležité

okolnosti a pokud nabude při své činnosti nějaké doklady, je povinen, pokud je

nepředá zájemci, uschovat je. Zájemce je povinen poskytovat zprostředkovateli

součinnost za jeho činnost mu zaplatit provizi a pokud je to sjednáno ve smlouvě,

zaplatit mu i náklady. Pokud to ve smlouvě sjednáno není, jsou náklady již zahrnuty

v úplatě.

Smluvní strany mají vzájemnou informační povinnost. To tedy znamená, že jsou si

povinny ze zákona sdělovat bez zbytečného odkladu okolnosti důležité pro

rozhodování o uzavření určité smlouvy.

Protože předmětem závazků zprostředkovatele je sjednat příležitost k uzavření jediné

smlouvy, podle § 650 Obch.Z smlouva zaniká, jestliže smlouva, jež je předmětem

zprostředkování, není uzavřena v době určené ve smlouvě o zprostředkování. Jestliže

tato doba není určena, může kterákoli strana smlouvu ukončit tím, že to oznámí

druhé straně.

Vzniku práva zprostředkovatele na provizi nebrání skutečnost, že teprve po zániku

smlouvy o zprostředkování je s třetí osobou uzavřena smlouva, popřípadě je smlouva

splněna, jestliže splnění smlouvy je podmínkou vzniku práva na provizi.

4.16 Smlouva o obchodním zastoupení

Smlouva o obchodním zastoupení je upravena v ust. § 652 až 672a ObchZ.

Smlouva musí mít vždy písemnou formu.

Obchodní

zastoupení

81

Na rozdíl od smlouvy o zprostředkování je pro tuto smlouvu charakteristická

soustavná činnost obchodního zástupce.

Smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel

zavazuje dlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směrující k uzavírání určitého

druhu smluv. Obchodní zástupce může rovněž sjednávat a uzavírat obchody jménem

zastoupeného a na jeho účet. Zastoupený se zavazuje zaplatit obchodnímu zástupci

úplatu, která se nazývá v případě smlouvy o obchodním zastoupení provize.

Náležitosti smlouvy

 určení smluvních stran, kterými jsou obchodní zástupce a zastoupený.

Smluvními stranami této smlouvy mohou být pouze podnikatelé jednající

v rámci své podnikatelské činnosti. Zároveň obchodní zákoník vymezuje

negativně definici obchodního zástupce v tom smyslu, že podle § 652 odst. 2

ObchZ obchodním zástupcem nemůže být:

a) osoba, která může jako orgán zavazovat právnickou osobu. Za takové osoby

lze považovat především statutární orgány právnických osob,

b) společník či člen podle zákona zmocněný zavazovat ostatní společníky nebo

členy, což přichází v úvahu především u společníků veřejné obchodní

společnosti a u komplementářů komanditní společnosti, kteří jsou ze zákona

statutárními orgány,

c) likvidátor nebo správce konkursní podstaty či vyrovnací správce.

 úprava obchodního zastoupení se nevztahuje na obchodní zástupce, kteří neberou

za svoji činnost úplatu, a dále na osoby působící na burze cenných papírů nebo

na komoditní burze,

 určení předmětu smlouvy.

Práva a povinnosti obou smluvních stran

Obchodní zástupce je podle ust. § 655 odst. l ObchZ povinen uskutečňovat činnost, k

níž je zavázán, poctivě s vynaložením odborné péče, v dobré víře a je povinen dbát

zájmů zastoupeného, jednat v souladu s pověřením a rozumnými pokyny

zastoupeného a sdělovat zastoupenému nutné informace, které má k dispozici.

Zastoupený je podle § 655a ObchZ povinen poskytnout zástupci nezbytnou

dokumentaci vztahující se k předmětu obchodů a obstarat zástupci informace

nezbytné k plnění závazků ze smlouvy o obchodním zastoupení, zejména je povinen

v rozumné lhůtě sdělit obchodnímu zástupci, že předpokládá významné snížení

rozsahu činnosti oproti tomu, co by mohl zástupce normálně očekávat.

Za jeho činnost náleží obchodnímu zástupci provize, i když ujednání o provizi není

podstatnou náležitostí smlouvy. Pokud tedy provize není sjednána, má obchodní

zástupce podle § 659 Obch. Z. právo na provizi odpovídající zvyklostem podle místa

jeho činnosti a s ohledem na druh zboží, jehož se týká smlouva o obchodním

zastoupeni. Nejsou-li takové zvyklosti, má obchodní zástupce právo na rozumnou

odměnu, která přihlíží ke všem okolnostem uskutečněného úkonu. Každá část

odměny, která se mění podle hodnoty obchodních případů, je ze zákona považována

za složku provize.

Za úkony uskutečněné po dobu trvání smluvního závazku, má zástupce právo na

provizi, jestliže byl obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo jestliže obchod

byl uzavřen s třetí osobou. Dále má obchodní zástupce právo na provizi též

Další informace

https://business.center.c

z/business/pravo/zakon

y/obchzak/cast3h2d18.

aspx

Provize

82

v případě, že bylo smluveno výhradní obchodní zastoupení pro určité území nebo

okruh osob a jestliže obchod byl uskutečněn se zákazníkem příslušejícím k tomuto

území, nejedná-li se o případ uvedený v § 659 odst. 3 Obch.Z. Podle tohoto

ustanovení nárok na provizi nevzniká v případě, kdy obchodní zástupce byl při

uzavírání obchodu činný jako obchodní zástupce nebo zprostředkovatel pro osobu,

s níž v zastoupení uzavřel obchod.

Dále má podle ust. § 659b Obch.Z zástupce právo na provizi i za úkony uskutečněné

po ukončení smluvního vztahu. Tak je tomu v případě, kdy úkon byl uskutečněn v

důsledku činnosti obchodního zástupce, nebo v případě, kdy objednávku třetí osoby

obdržel zastoupený až po zániku smlouvy, podle které předtím zástupce vyvíjel

činnost k uzavření obchodu.

Uzavře-li zastoupený po ukončení činnosti obchodního zástupce smlouvu

o obchodním zastoupení s dalším obchodním zástupcem, tento nový obchodní

zástupce nemá podle ust. § 659c Obch.Z zásadně právo na provizi za předchozí

obchodní případ příslušející předchozímu obchodnímu zástupci. Je však možné, aby

příslušná odměna byla zastoupeným rozdělena mezi oba obchodní zástupce.

Jestliže ze smlouvy vyplývá, že obchodní zástupce je povinen pouze obstarat pro

zastoupeného příležitost, aby zastoupený mohl s třetí osobou uzavřít obchod

s určitým obsahem, má obchodní zástupce nárok na provizi již obstaráním této

příležitosti. Uvedené právo na provizi však musí být zakotveno ve smlouvě. Pokud

tomu tak není, vzniká podle ust. § 660 Obch.Z obchodnímu zástupci právo na provizi

v okamžiku, kdy zastoupený splnil závazek ze smlouvy nebo kdy zastoupený byl

povinen splnit závazek na základě smlouvy uzavřené s třetí osobou nebo kdy třetí

osoba splnila závazek ze smlouvy. Toto právo na provizi vzniká nejpozději v

okamžiku, kdy třetí osoba splnila svou část závazku nebo byla povinna ji splnit,

splnil-li zastoupený svoji část. Pokud má třetí osoba splnit svůj závazek až po

uplynutí více než šesti měsíců po uzavření obchodu, vzniká obchodnímu zástupci

nárok na provizi po uzavření obchodu. Provize je splatná nejpozději v poslední den

měsíce, který následuje po skončení čtvrtletí, ve kterém na provizi vzniklo právo. Od

uvedených ustanovení § 660 Obch.Z se lze dohodou odchýlit jen ve prospěch

obchodního zástupce a nikoli v jeho neprospěch. Obchodní zákoník rozlišuje mezi

výhradním a nevýhradním obchodním zastoupením. Pokud není sjednáno něco

jiného, jde o nevýhradní obchodní zastoupení. To znamená, že zastoupený může

pověřit i jiné osoby obchodním zastoupením, které již sjednal s obchodním

zástupcem a obchodní zástupce může vykonávat činnost, ke které se zavázal vůči

zastoupenému i pro jiné osoby nebo může uzavírat obchody, jež jsou předmětem

obchodního zastoupení, a to na vlastní účet nebo na účet jiné osoby.

Výhradní obchodní zastoupení musí být výslovné sjednáno. V takovém případě je

zastoupený povinen ve stanovené územní oblasti a pro určený okruh obchodů

nepoužívat jiného obchodního zástupce a obchodní zástupce není oprávněn v tomto

rozsahu vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby nebo uzavírat obchody na

vlastní účet nebo na účet jiné osoby.

Při výhradním obchodním zastoupení může zastoupený uzavírat obchody, na které se

vztahuje výhradní obchodní zastoupení, i bez součinnosti obchodního zástupce.

Zastoupený je však povinen, pokud není dohodnuto ve smlouvě něco jiného, platit

z těchto obchodů obchodnímu zástupci provizi tak, jako kdyby tyto obchody byly

uzavřeny s jeho součinností.

Výhradní zastoupení

Nevýhradní

zastoupení

83

Obchodní zákoník upravuje i zánik obchodního zastoupení. Obchodní zastoupení

zaniká uplynutím doby, na kterou byla uzavřena smlouva, pokud se však po uplynutí

této doby strany řídí smlouvou i nadále, má se ze zákona zato, že platnost smlouvy

byla prodloužena o dobu, na kterou byla sjednána, nejvýše však o šest měsíců.

Jestliže po uplynutí této doby se strany smlouvou dále řídí, mění se ze zákona na

smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Platí, že smlouva je sjednána na dobu

neurčitou, stanoví-li to smlouva nebo neobsahuje-li smlouva ustanoveni o době, na

kterou byla uzavřena nebo nevyplývá-li omezení z účelu smlouvy. Smlouvu, která

byla uzavřena na dobu neurčitou, může kterákoli ze smluvních stran bez udání

důvodů ukončit výpovědí.

Pokud není dohodnuto něco jiného, výpovědní lhůta je jeden měsíc pro první rok,

dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání smluvního vztahu.

V ust. § 669 a § 669a Obch.Z je upraveno právo na odškodnění obchodního zástupce.

Podle § 669 odst. l Obch.Z má obchodní zástupce, v případě ukončení smlouvy,

právo na odškodnění jestliže:

 zastoupenému získal nové zákazníky nebo rozvinul významné obchod

s dosavadními zákazníky a zastoupený má dosud podstatné výhody vyplývající

z těchto obchodů, a zároveň

 placení tohoto odškodnění je spravedlivé, jsou-li vzaty v úvahu všechny

okolnosti, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá

z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky.

Přiznání odškodnění ze zákona nezbavuje obchodního zástupce práva na náhradu

škody. Právo na odškodnění však musí obchodní zástupce oznámit zastoupenému do

jednoho roku od ukončení smlouvy, jinak jeho právo zaniká uplynutím času.

Ve smlouvě o obchodním zastoupení je možno písemně dohodnout, že obchodní

zástupce nesmí po stanovenou dobu, nejdéle však dva roky po ukončení smlouvy, na

stanoveném území nebo vůči stanovenému okruhu osob vykonávat na vlastní nebo

na cizí účet činnost, která byla předmětem obchodního zastoupení nebo jinou

činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zastoupeného.

4.17 Smlouva o přepravě věci

Je upravena v obchodním zákoníku v ust. § 610 - 629.

Typické pro tuto smlouvu je, že kromě obchodního zákoníku ji upravují prováděcí

předpisy. Tyto prováděcí předpisy – přepravní řády - mohou upravit odchylně

přepravu železniční, leteckou, silniční, vnitrozemskou, vodní a námořní, a to pokud

jde o vznik smlouvy, přepravní doklady, vyloučení věci z přepravy, přebírání zásilky

dopravcem a její vydávání příjemci, rozsah nároků vůči dopravci a jejich uplatnění;

tato úprava však nesmí omezit odpovědnost dopravce při škodě na zásilce

stanovenou v § 622 a 624. Nebudou-li smluvními stranami podnikatelé a smlouva se

nebude týkat jejich podnikatelské činnosti, půjde o smlouvu o přepravě nákladu

podle zákoníku občanského.

Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví určitou

zásilku z určitého místa odeslání do určitého místa určení a odesílatel se zavazuje mu

Přeprava věci

Zánik obch.

zastoupení

Odškodnění

84

za tuto jeho činnost zaplatit úplatu, která se v tomto případě nazývá přepravné.

Tato smlouva nemusí mít povinně písemnou formu, ale dopravce je oprávněn

požadovat, aby mu odesílatel potvrdil požadovanou přepravu v přepravním dokladu

(nazývaný nákladní list nebo přepravní list) a odesílatel je oprávněn požadovat, aby

mu dopravce písemně potvrdil převzetí zásilky. Je-li k provedení přepravy potřeba

zvláštních listin, je odesílatel povinen předat je dopravci nejpozději při předání

zásilky k přepravě. Odesílatel odpovídá za škodu způsobenou dopravci nepředáním

těchto listin nebo jejich nesprávností.

Podle smlouvy může být dopravce povinen vydat odesílateli při převzetí zásilky

k přepravě speciální listinu, se kterou je spojeno právo požadovat na dopravci vydání

zásilky v souladu s obsahem této listiny. Tato listina se nazývá náložný list. Náložný

list je cenným papírem, který může znít na doručitele, na jméno určité osoby nebo na

její řad.

Práva z náložného listu na doručitele se převádějí předáním náložného listu osobě,

která má tato práva nabýt.

Práva z náložného listu na jméno lze převést na jinou osobu podle ustanovení

o postoupení pohledávky.

Práva z náložného listu vystaveného na řad oprávněné osoby lze převést vyplněným

nebo nevyplněným rubopisem. Není-li v náložném listu uvedeno, na čí řad je vydán,

platí, že je vydán na řad odesílatele. Byl-li náložný list vydán ve více stejnopisech,

vyznačí se jejich počet na každém z nich. Po vydání zásilky oprávněné osobě na

jeden stejnopis pozbývají ostatní stejnopisy platnosti. Jestliže byl náložný list zničen

nebo se ztratil, je povinen dopravce vydat odesílateli nový náložný list s vyznačením,

že jde o náložný list náhradní. V případě zneužití původního náložného listu je

odesílatel povinen uhradit škodu, která tím dopravci byla způsobena.

Povinnosti dopravce

Dopravce je povinen převzít zásilku k přepravě a přepravu provést do místa určení

s odbornou péčí ve smluvené lhůtě, jinak bez zbytečného odkladu. Je-li dopravci

znám příjemce zásilky, je povinen mu zásilku doručit, nebo má-li podle smlouvy

příjemce zásilku v místě určení vyzvednout, oznámit mu ukončení přepravy.

Oprávnění odesílatele

Dokud dopravce zásilku nevydal příjemci, je odesílatel oprávněn požadovat, aby

přeprava byla přerušena a zásilka mu byla vrácena, anebo aby s ní bylo jinak

naloženo, a uhradí účelně vynaložené náklady s tím spojené. Jestliže však byl vydán

náložný list, může to odesílatel požadovat jen na základě náložného listu. Byl-li

náložný list již předán osobě oprávněné požadovat vydání zásilky, může takové

příkazy udělit jen tato osoba. Bylo-li vydáno více stejnopisů náložného listu,

vyžaduje se předložení všech stejnopisů.

Vydání zásilky

Je-li ve smlouvě určen příjemce zásilky, nabývá práva ze smlouvy, když požádá

o vydání zásilky po jejím dojití do místa určení nebo po uplynutí lhůty, kdy tam měla

Náložný list

Povinnosti

dopravce

Oprávnění

odesílatele

Vydání zásilky

85

dojít. Tímto okamžikem přecházejí na příjemce i nároky týkající se škody na zásilce.

Dopravce však zásilku příjemci nevydá, jestliže by to bylo v rozporu s pokyny

danými mu odesílatelem podle § 618. V tomto případě má nadále právo nakládat se

zásilkou odesílatel. Určí-li odesílatel dopravci jinou osobu jako příjemce, nabývá tato

osoba práva ze smlouvy týmž způsobem jako původní příjemce. Jestliže byl vydán

náložní list, má právo domáhat se vydání zásilky při jeho předložení osoba

oprávněná k tomu podle náložného listu. Touto osobou je:

a) podle náložného listu na jméno osoba v něm určená,

b) podle náložného listu na řad osoba, na čí řad byl náložný list vystaven, nebyl-li

převeden rubopisem nebo byl-li náložný list převeden, osoba, která je uvedena

jako poslední v nepřerušené řadě rubopisů, nebo doručitel náložného listu

s posledním rubopisem nevyplněným,

c) podle náložného listu na doručitele osoba, která náložný list předloží dopravci.

Jestliže byl náložný list převeden rubopisem, zprošťuje se dopravce závazku, jestliže

v dobré víře vydá zásilku osobě, která nabyla náložný list na základě rubopisu bez

ohledu na to, zda na ni byly převedeny nároky ze smlouvy.

Odpovědnostní vztahy

Dopravce může svůj závazek plnit pomocí dalšího dopravce a odpovídá při tom, jako

by přepravu uskutečňoval sám.

Škody na zásilce

Dopravce odpovídá za škodu na zásilce, která vznikla po jejím převzetí dopravcem

až do jejího vydání příjemci, ledaže ji dopravce nemohl odvrátit při vynaložení

odborné péče.

Za škodu na zásilce však dopravce neodpovídá, jestliže prokáže, že byla

způsobena

a) odesílatelem, příjemcem nebo vlastníkem zásilky,

b) vadou nebo přirozenou povahou obsahu zásilky včetně obvyklého úbytku nebo

c) vadným obalem, na který dopravce upozornil odesílatele při převzetí zásilky

k přepravě,

(byl-li vydán nákladní nebo náložný list, byla v něm vadnost obalu poznamenána;

neupozornil-li dopravce na vadnost obalu, neodpovídá dopravce za škodu na

zásilce vzniklou v důsledku této vadnosti jen tehdy, jestliže vadnost nebyla při

převzetí zásilky poznatelná).

Ve smlouvě je možné si dohodnout rozšíření odpovědnosti, nikoliv však omezení

odpovědnosti dopravce. Dopravce je povinen urychleně podat odesílateli zprávu

o škodě na zásilce vzniklé do jejího předání příjemci. Jestliže však příjemce nabyl

práva na vydání zásilky, je povinen tuto zprávu podat příjemci. Jestliže hrozí

bezprostředně podstatná škoda na zásilce a není-li čas si vyžádat pokyny odesílatele

nebo je-li odesílatel v prodlení s takovými pokyny, může dopravce zásilku vhodným

způsobem prodat na účet odesílatele.

Dopravci přísluší za provedenou přepravu úplata, kterou si obě smluvní strany

smluvily nebo, jestliže si ji nesmluvili,úplata obvyklá v době uzavření smlouvy

s přihlédnutím k obsahu závazku dopravce. Dopravci vzniká nárok na přepravné po

provedení přepravy do místa určení, nestanoví-li smlouva za rozhodnou jinou dobu.

Nemůže-li dopravce dokončit přepravu pro skutečnosti, za něž neodpovídá, má nárok

na poměrnou část přepravného s přihlédnutím k přepravě již uskutečněné.

Odpovědnostní

vztahy

Škody na zásilce

Úplata

86

Odesílatel je povinen poskytnout dopravci správné údaje o obsahu zásilky a jeho

povaze a odpovídá za škodu způsobenou dopravci porušením této povinnosti.

Přijetím zásilky přejímá příjemce ručení za úhradu pohledávek dopravce vůči

odesílateli ze smlouvy týkající se přepravy převzaté zásilky, jestliže o těchto

pohledávkách příjemce věděl nebo musel vědět.

Dopravce má k zajištění svých nároků vyplývajících ze smlouvy zástavní právo

k zásilce, dokud s ní může nakládat. Vázne-li na zásilce několik zástavních práv, má

zástavní právo dopravce přednost před zástavními právy dříve vzniklými a zástavní

právo dopravce má přednost před zástavním právem zasílatele.

4.18 Smlouva zasílatelská

Je upravena v obchodním zákoníku, v ust. § 601-609.

Obchodní zákoník uvádí, že podpůrně se na zasilatelskou smlouvu použijí ustanovení

o smlouvě komisionářské. Touto smlouvou se zavazuje zasilatel příkazci, že mu

vlastním jménem na jeho účet obstará přepravu věcí z určitého místa do určitého

jiného místa a příkazce se zavazuje zaplatit zasilateli za jeho činnost úplatu.

Smlouva nemusí mít písemnou formu, ale zasílatel je oprávněn žádat, aby mu byl

dán písemně příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz).

Povinnosti zasilatele

 V rámci smlouvy je zasílatel povinen plnit pokyny příkazce, avšak zároveň je

povinen upozornit příkazce na jejich zjevnou nesprávnost. Neobdrží-li zasílatel

od příkazce potřebné pokyny, je povinen požádat příkazce o jejich doplnění.

Při nebezpečí z prodlení je však povinen postupovat i bez těchto pokynů tak, aby

byly co nejvíce chráněny zájmy příkazce, které jsou zasílateli známé.

 Při plnění závazku je zasílatel povinen s vynaložením odborné péče sjednat

způsob a podmínky přepravy odpovídající co nejlépe zájmům příkazce, jež

vyplývají ze smlouvy a jeho příkazů nebo jež jsou zasílateli jinak známé.

 Zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání

přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče.

 Zasílatel je povinen zásilku pojistit, jen když to stanoví smlouva.

Povinnosti příkazce

Příkazce je povinen poskytnout zasílateli správné údaje o obsahu zásilky a jeho

povaze, jakož i o všech ostatních skutečnostech, které jsou potřebné k uzavření

smlouvy o přepravě a odpovídá za škodu, která zasílateli vznikne po porušení této

povinnosti.

Neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku

uskutečňování přepravy, může zasílatel přepravu, kterou má obstarat, uskutečnit sám.

Použije-li zasílatel k obstarání přepravy dalšího zasílatele (mezizasílatele), odpovídá

při tom, jako by přepravu obstaral sám.

Zasílatel je povinen podat příkazci zprávu o škodě, která zásilce hrozí nebo která na

ní vznikla, jakmile se o tom dozví, jinak odpovídá za škodu vzniklou příkazci tím, že

tuto povinnost nesplnil. Hrozí-li bezprostředně podstatná škoda na zásilce a není-li

Zasílatelská

smlouva

Zasílatel

Příkazce

87

čas vyžádat si pokyny příkazce nebo prodlévá-li příkazce s takovými pokyny, může

zasílatel zásilku prodat vhodným způsobem na účet příkazce.

Zasílateli přísluší za jeho činnost úplata, kterou si strany písemně smluvily, nebo

nebyla-li smluvena, úplata obvyklá v době sjednání smlouvy při obstarání obdobné

přepravy. Kromě toho má zasílatel nárok na úhradu nutných a užitečných nákladů,

které zasílatel vynaložil za účelem splnění svých závazků. Příkazce je povinen

poskytnout zasílateli přiměřenou zálohu na náklady spojené s plněním závazku

zasílatele, a to dříve, než zasílatel začne s jeho plněním. Úplata

a vzniklé náklady jsou splatné bez zbytečného odkladu poté, kdy zasílatel zajistil

obstarání přepravy uzavřením potřebných smluv s dopravci, popřípadě mezi

zasílateli a podal o tom zprávu příkazci.

K zajištění svých nároků vůči příkazci má zasílatel zástavní právo k zásilce, dokud

je zásilka u zasílatele nebo u někoho, kdo ji má u sebe jeho jménem, anebo dokud má

zasílatel listiny, které jej opravňují, aby se zásilkou nakládal.

4.19 Smlouva o provozu dopravního prostředku

Je upravena v obchodním zákoníku v ust. § 638-641.

Tato smlouva se liší od jiných smluv o dopravě, a to tak, že oproti smlouvě o

přepravě věci nenese provozce dopravního prostředku odpovědnost za zboží během

provozu s výjimkou případů, kdy přejímá náklad k přepravě na lodi. Oproti smlouvě

o nájmu dopravního prostředku poskytovatel provozu dopravního prostředku má za

povinnost zajistit nejenom způsobilý dopravní prostředek, ale zároveň i samotný

provoz, tedy i posádku a pohonné hmoty.

Na základě této smlouvy se zavazuje poskytovatel provozu dopravního prostředku

(provozce) přepravit náklad určený objednatelem provozu dopravního prostředku a k

tomu účelu s dopravním prostředkem buď vykonat jednu nebo více předem určených

cest nebo během smluvené doby vykonat cesty podle určení objednatele a objednatel

se zavazuje zaplatit úplatu.

Tato smlouva vyžaduje písemnou formu.

Povinnosti provozce dopravního prostředku

Provozce je povinen zabezpečit, aby dopravní prostředek byl způsobilý k cestám,

které jsou předmětem smlouvy, a použitelný pro přepravu, kterou si strany stanovily

ve smlouvě.

Provozce je dále povinen opatřit dopravní prostředek způsobilou posádkou

a pohonnými hmotami a dalšími věcmi, které jsou nutné pro smluvené cesty.

Oprávnění požadovat smluvený provoz dopravního prostředku může objednatel

postoupit jiné osobě.

Pokud se jedná o odpovědnost provozce, platí zde obdobně ustanovení

o odpovědnosti dopravce u smlouvy o přepravě věci.

Provoz dopravního

prostředku

Další informace

https://www.sagit.cz/pa

ges/lexikonheslatxt.as

p?cd=152&typ=r&lev

elid=ob_304.htm

88

Jestliže podle smlouvy přejímá náklad k přepravě provozce lodi, použije se pro

určení práv a povinností stran přiměřeně ustanovení upravující smlouvu o přepravě,

pokud to povaha smlouvy o provozu dopravního prostředku připouští.

4.20 Smlouva o nájmu dopravního prostředku

Je upravena v obchodním zákoníku, v ust. § 630-637.

Na nájem dopravního prostředku mezi subjekty, kteří nejsou podnikateli, se bude

vztahovat občanský zákoník, pokud si smluvní strany ve smlouvě písemně

nedohodnou, že se jejich smluvní vztah bude řídit zákoníkem obchodním. Touto

smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek

k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit úplatu (nájemné).

Smlouva musí mít písemnou formu.

Povinnosti pronajímatele

Pronajímatel je povinen předat nájemci dopravní prostředek spolu s potřebnými

doklady v době určené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření

smlouvy. Dopravní prostředek musí být způsobilý k provozu a k užívání tak, jak bylo

určeno ve smlouvě a pokud nebylo určeno ve smlouvě, k užívání, k němuž dopravní

prostředek obvykle slouží.

Pronajímatel odpovídá za škody způsobené nájemci tím, že dopravní prostředek není

způsobilý. Této odpovědnosti se pronajímatel zprostí, jestliže prokáže, že nemohl

zjistit ani předvídat nezpůsobilost dopravního prostředku při zachování odborné péče

do jeho převzetí nájemcem.

Práva a povinnosti nájemce

 Nájemce je oprávněn užívat dopravní prostředek ke smluveným účelům. Jestliže

nebylo dohodnuto ve smlouvě něco jiného, nesmí nájemce přenechat jinou

osobu, aby dopravní prostředek užívala.

 Nájemce je povinen pečovat o to, aby na dopravním prostředku nevznikla škoda.

 Nájemce je povinen dát dopravní prostředek pojistit, jen když to stanoví

smlouva.

 Nájemce je povinen udržovat dopravní prostředek na účet pronajímatele ve

stavu, v jakém dopravní prostředek převzal s přihlédnutím k obvyklému

opotřebení.

 Nájemce je povinen potřebu oprav, k jejichž provedení je povinen, oznámit bez

zbytečného dokladu pronajímateli. Právo na náklady musí nájemce uplatnit

u pronajímatele do tří měsíců po jejich vynaložení, neučiní-li tak, nemůže být

právo přiznáno v soudním řízení, jestliže pronajímatel oprávněně namítne, že

právo nebylo uplatněno včas.

 Nájemce je povinen platit nájemné ve smluvené výši, pokud jeho výše nebyla

smluvena, nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k povaze

pronajatého dopravního prostředku a stanovenému způsobu jeho užívání.

Obvykle je nájemce povinen platit nájemné po ukončení užívání dopravního

prostředku, je-li však nájemní smlouva uzavřena na dobu delší než tři měsíce,

koncem každého kalendářního měsíce, v němž byl dopravní prostředek užíván.

Nájem dopravního

prostředku

Pronajímatel

Nájemce

89

Nájemce nemá za povinnost platit nájemné, jestliže oznámil nájemci, že nemůže

dopravní prostředek užívat pro nezpůsobilost dopravního prostředku nebo potřebu

jeho opravy, ledaže nemožnost užívat dopravní prostředek způsobil nájemce nebo

osoby, kterým nájemce umožnil k dopravnímu prostředku přístup.

Ukončení smlouvy

Zákon upravuje speciálně možnost ukončení této smlouvy a to tak, že právo užívat

dopravní prostředek zaniká uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána nebo

zničením dopravního prostředku. Smlouvu o nájmu dopravního prostředku sjednanou

na dobu neurčitou lze ukončit výpovědí. Výpověď nabývá účinnosti uplynutím 30

dnů, nestanoví-li smlouva o nájmu dopravního prostředku jinou výpovědní lhůtu

nebo z výpovědi nevyplývá doba pozdější. Smlouva může stanovit, že ji lze ukončit

již doručením výpovědi.

4.21 Smlouva o otevření akreditivu

Je upravena v obchodním zákoníku v § ust. 682 - 691. U dokumentárních akreditivů

se dále používají „Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy“,

vydávané Mezinárodní obchodní komorou v Paříži.

Smlouva musí mít vždy písemnou formu.

Touto smlouvou se zavazuje banka příkazci, že na základě jeho žádosti poskytne

určité osobě (oprávněnému) na účet příkazce určité plnění, jestliže oprávněný splní

do určité doby stanovené podmínky a příkazce se zavazuje zaplatit bance úplatu.

Základním vztahem pro uzavření smlouvy o otevření akreditivu je smluvní vztah

mezi příkazcem a oprávněným z akreditivu. Za účelem splnění určitého závazku pak

příkazce uzavře s bankou smlouvu o otevření akreditivu. Banka v souladu se

smlouvou bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy, případně dle domluvy na

příkazcův pokyn, písemně sdělí oprávněnému, že v jeho prospěch otvírá akreditiv,

a oznámí mu jeho obsah. Tímto oznámením vzniká závazek banky vůči

oprávněnému. Závazek banky z akreditivu je nezávislý na právním vztahu mezi

příkazcem

a oprávněným.

V akreditivní listině musí být určeno

 plnění, ke kterému se banka zavazuje, tj. zejména povinnost banky zaplatit

určitou částku nebo přijmout směnku,

 doba platnosti akreditivu a

 akreditivní podmínky, jež má oprávněný v této době splnit k tomu, aby se mohl

domáhat plnění vůči bance.

Smlouva o otevření akreditivu je úplatnou smlouvou. Není-li úplata za otevření

akreditivu smluvena, je příkazce povinen zaplatit bance úplatu obvyklou v době

uzavření smlouvy.

Akreditiv může být odvolatelný a neodvolatelný.

Otevření akreditivu

Akreditivní listina

Další informace

https://business.center.

cz/business/pojmy/p3

05-smlouva-ootevreniakreditivu.

aspx

90

Akreditiv je neodvolatelný, jestliže jej banka může změnit nebo zrušit pouze se

souhlasem jak oprávněného, tak příkazce. Toto vyplývá z ustanovení § 686 odst.1

obchodního zákoníku, který říká, že nestanoví-li akreditivní listina, že akreditiv je

odvolatelný, může banka akreditiv písemně změnit nebo zrušit pouze se souhlasem

oprávněného a příkazce.

Stanoví-li akreditivní listina, že akreditiv je odvolatelný, může jej banka ve vztahu

k oprávněnému písemně změnit nebo zrušit do doby, než oprávněný splní podmínky

stanovené v akreditivní listině.

Jestliže neodvolatelný akreditiv je z podnětu banky, jež je jím vázána, potvrzen další

bankou, vzniká oprávněnému nárok na plnění vůči této bance od doby, kdy

oprávněnému potvrzení akreditivu oznámí. Banka, která požádala o potvrzení

akreditivu, a banka, která akreditiv potvrdila, jsou zavázány vůči oprávněnému

společně a nerozdílně.

Ke změně nebo zrušení akreditivu potvrzeného další bankou se vyžaduje i souhlas

potvrzující banky. Jestliže banka, která akreditiv potvrdila, poskytla plnění

oprávněnému v souladu s obsahem akreditivu, má nárok na toto plnění vůči bance,

která o potvrzení akreditivu požádala. Banka, která pouze oznamuje oprávněnému,

že jiná banka pro něho otevřela akreditiv, odpovídá za škodu způsobenou za

nesprávnost tohoto oznámení, nevzniká jí však závazek z akreditivu.

Zvláštním druhem akreditivu je dokumentární akreditiv.

Při dokumentárním akreditivu je banka povinna poskytnout oprávněnému plnění,

jestliže bance jsou řádně předloženy během platnosti akreditivu dokumenty určené

v akreditivní listině. Jakmile banka potřebné dokumenty obdrží, je povinna

přezkoumat s odbornou péčí vzájemnou souvislost předložených dokumentů a zda

jejich obsah zjevně odpovídá podmínkám stanoveným v akreditivní listině. Banka

odpovídá za škodu způsobenou příkazci ztrátou, zničením nebo poškozením

dokumentů převzatých od oprávněného, ledaže tuto škodu nemohla odvrátit ani při

vynaložení odborné péče.

4.22 Smlouva o inkasu

Je upravena v obchodním zákoníku v § ust. 692 - 699. Při dokumentárním inkasu

postupují banky podle „Jednotných pravidel pro dokumentární inkasa“ vydávaných

Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Práva a povinnosti obou smluvních stran

se řídí podpůrně ustanoveními o smlouvě mandátní.

Smlouva musí mít písemnou formu.

Smlouvou o inkasu se zavazuje banka obstarat pro příkazce

 přijetí plnění určité peněžní pohledávky od určitého dlužníka nebo

 obstarat jiný inkasní úkon.

Nejdříve tedy uzavře příkazce s bankou smlouvu o inkasu. Poté banka požádá

příkazcova dlužníka o zaplacení peněžní částky nebo provedení úkonu vyžadovaného

podle smlouvy uzavřené s příkazcem. Odmítne-li dlužník požadovanou částku

Dokumentární

akreditiv

Smlouva o inkasu

Další informace

https://business.cente

r.cz/business/pravo/

zakony/obchzak/cas

t3h2d21.aspx

91

zaplatit nebo uskutečnit požadovaný právní úkon, nebo jestliže tak neučiní bez

zbytečného odkladu, podá o tom banka ihned zprávu příkazci. Jestliže dlužník splní,

přijatou peněžní částku nebo cenné papíry, které byly předmětem inkasního úkonu, je

povinna banka předat bez zbytečného odkladu příkazci. Banka odpovídá za škodu

způsobenou ztrátou, zničením nebo poškozením těchto dokumentů, ledaže jim

nemohla zabránit při vynaložení odborné péče.

Při obstarávání inkasa je banka povinna postupovat s odbornou péčí podle pokynu

příkazce, avšak neodpovídá za to, že inkaso se neuskuteční.

V těchto vztazích může působit ještě i další banka. Má-li podle smlouvy banka

obstarat inkaso prostřednictvím jiné banky určené příkazcem, uskutečňuje se inkaso

touto bankou na účet a nebezpečí příkazce. Jestliže však další banku použije sama

banka, se kterou příkazce uzavřel smlouvu o inkasu, odpovídá tak, jako by byla činná

sama.

Smlouva o inkasu je smlouvou úplatnou. Není-li úplata za obstarání inkasa určena ve

smlouvě, je příkazce povinen zaplatit bance úplatu obvyklou v době uzavření

smlouvy.

V praxi převažuje dokumentární inkaso. Smlouvou o bankovním dokumentárním

inkasu se zavazuje banka vydat třetí osobě dokumenty opravňující nakládat se

zbožím nebo jiné doklady, bude-li při jejich vydání zaplacena určitá peněžní částka

nebo proveden jiný inkasní úkon. Dokumenty uvedené ve smlouvě je banka povinna

převzít a opatrovat s odbornou péčí.

4.23 Smlouva o bankovním uložení věci

Je upravena v obchodním zákoníku v ust. § 700-707.

Smlouva musí mít písemnou formu.

Smlouvou o uložení se banka zavazuje převzít určité věci mimo cenných papírů, aby

je uložila a spravovala a uložitel se zavazuje za tuto její činnost bance zaplatit úplatu.

Převzetí cenných papírů bankou bylo vyloučeno z úpravy v obchodním zákoníku

a bylo upraveno v zákoně o cenných papírech, a to ve třech smluvních typech:

smlouvě o úschově cenných papírů, smlouvě o uložení cenných papírů a smlouvě

o správě cenných papírů.

Smlouva o bankovním uložení věci je smlouvou úplatnou. Jestliže výše úplaty není

uvedena ve smlouvě, je banka oprávněna požadovat po uložiteli úplatu obvyklou

v době uzavření smlouvy.

Povinnosti banky

 věc převzít,

 s vynaložením odborné péče chránit věc před ztrátou, zničením poškozením nebo

znehodnocením,

 s přihlédnutím k povaze předmětu uložení s odbornou péčí učinit veškeré úkony,

které jsou nutné k uchování a výkonu práv, které uložiteli vyplývají z předmětu

uložení,

Smlouva o

bankovním uložení

věci

Další informace

https://obchodnizakonik.

eu/smlouvao-

bankovnimulozeni-

veci/

92

 předat uložiteli bez zbytečného odkladu to, co přijala z uplatnění práv.

Místo a doba vydání věci

Pokud se týká vydání uložené věci, banka je povinna uloženou věc nebo její část

uložiteli vydat kdykoliv a uložit ji zpět, jestliže smlouva mezitím nezanikla. Při tom

však v této době po vydání předmětu uložení až do jeho vrácení nemá banka výše

uvedené povinnosti.

Speciálně obchodní zákoník upravuje možnost ukončení smlouvy, a to výpovědí

kterékoliv ze stran. Obě strany mohou kdykoliv smlouvu vypovědět s okamžitou

účinností. Kromě výpovědi obchodní zákoník upravuje možnost ukončení smlouvy

tak, že uložitel si vyzvedl všechny věci, které jsou předmětem uložení a neprojevil

vůli, aby smlouva dále trvala.

Jakmile smlouva zanikne, je banka povinna vydat uložiteli předmět uložení a uložitel

je povinen jej převzít bez zbytečného odkladu převzít a vyrovnat dlužnou úplatu za

dobu uložení.

Banka má k zajištění svých práva ze smlouvy o uložení jiných hodnot ze zákona

zástavní právo k předmětu uložení, dokud se u ní nachází.

4.24 Smlouva o běžném účtu

Je upravena v obchodním zákoníku v ust. § 708-715.

Smlouva musí mít vždy písemnou formu. V praxi se většinou používá možnost určit

podstatnou část smlouvy odkazem na všeobecné obchodní podmínky, tedy konkrétní

bankovní podmínky, případně se používá formulářových smluv.

Smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby na určitou měnu

běžný účet pro jeho majitele. Tímto majitelem může být jak podnikatel, tak

i nepodnikatel. Majitel účtu je oprávněn uzavřít smlouvu, změnit smlouvu nebo

ukončit vztah založený smlouvou o běžném účtu. Jiná osoba než majitel účtu může

nakládat s účtem jen na základě zvláštní plné moci, kterou mu udělí majitel účtu. Na

zvláštní plné moci musí být jeho podpis úředně ověřen. Nemusí být však úředně

ověřen, jestliže je plná moc udělena před bankou.

Povinnost banky

 přijímat na běžný účet v měně, na kterou zní, peněžité vklady nebo platby

uskutečněné ve prospěch majitele účtu,

 z peněžních prostředků na běžném účtu podle písemného příkazu majitele účtu

nebo při splnění podmínek stanovených ve smlouvě vyplatit mu požadovanou

částku nebo

 uskutečnit jménem majitele účtu platby jím určeným osobám. Nevyplývá-li

z příkazu doba, kdy má být platba provedena, je banka povinna platbu provést

v den, který následuje po doručení příkazu.

 v lhůtách stanovených ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu, oznámit

majiteli účtu údaje o přijatých a provedených platbách. Majitel účtu je oprávněn

požadovat, aby mu banka prokázala provedení plateb.

 připsat ve prospěch běžného účtu jeho majitele peněžní prostředky ke dni, kdy

banka získala právo s nimi nakládat a od tohoto dne náleží majiteli účtu úroky

Smlouva o

běžném účtu

Další informace

https://tisk.juristic.cz

/535843/tisk/old,

https://business.cente

r.cz/business/pojmy

/p308-smlouva-obeznem-

uctu.aspx

Vydání věci

93

z těchto prostředků.

Ze zůstatku účtu platí banka úrok. Úroky jsou splatné, není-li ve smlouvě stanoveno

něco jiného, koncem každého kalendářního čtvrtletí a připisují se ve prospěch

běžného účtu. Jestliže není výše úroku sjednána ve smlouvě, je banka povinna platit

úroky stanovené zákonem nebo na základě zákona, jinak úroky obvyklé pro účty

vedené za podobných podmínek.

Účet může být zřízen i pro několik osob. Je-li zřízen běžný účet pro několik osob, má

každá z nich postavení majitele účtu. Spolumajitelé nakládají s účtem společně.

Mohou se však s bankou ve smlouvě dohodnout, že s účtem nakládá jeden z nich.

Ve smlouvě může být dohodnuto, že banka provede do určité částky příkazy

k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu. V tomto

případě se řídí práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto plateb smlouvou

o úvěru (§ 497 a násl.).

Smlouva o běžném účtu je smlouvou úplatnou. Za provedení plateb je banka

oprávněna požadovat úhradu nákladů s tím spojených a použít k jejich započtení

peněžních prostředků na účtu.

Speciálně upravuje obchodní zákoník u běžného účtu možnost zrušení smlouvy, a to

výpovědí. Smlouva může být vypovězena pouze písemně majitelem účtu i samotnou

bankou. Majitelem účtu může být vypovězena kdykoliv s okamžitou účinností.

Banka může smlouvu písemně vypovědět s účinností ke konci kalendářního měsíce

následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena majiteli účtu. Zůstatek

běžného účtu banka vyplatí majiteli účtu nebo podle jeho příkazu převede na jiný

účet u banky nebo po odečtení nákladů s tím spojených na účet u jiné banky. Smrtí

majitele účtu smlouva o běžném účtu nezaniká. Banka pokračuje v přijímání

peněžních prostředků na účet a ve výplatách a platbách z účtu na základě příkazů,

které jí dal majitel účtu a osob jím zmocněné. Jestliže se banka hodnověrně dozví, že

majitel účtu zemřel, zastaví následujícím dnem ty výplaty a platby z účtu, u kterých

majitel stanovil, že po jeho smrti nemá banka ve výplatách a platbách pokračovat.

4.25 Smlouva o vkladovém účtu

Je upravena v obchodním zákoníku, v ust. § 716-719.

Smlouva musí mít písemnou formu.

Smlouvou o vkladovém účtu se zavazuje banka zřídit tento účet pro jeho majitele

v určité měně a platit z peněžních prostředků na účtu úroky a majitel účtu se zavazuje

vložit na účet peněžní prostředky a přenechat jejich využití bance.

Za využití peněžních prostředků je banka povinna platit úrok ve výši stanovené ve

smlouvě nebo, není-li smluvena, ve výši stanovené zákonem nebo na základě

zákona, jinak v obvyklé výši s přihlédnutím k délce doby, na kterou byly peněžní

prostředky na účtu vázány. Úroky jsou splatné po uplynutí lhůty, po kterou jsou

peněžní prostředky na účtu vázány, nebo po účinnosti výpovědi podle § 717 odst. 1.

Nebyl-li vkladový účet sjednán na určitou dobu, nebo byl-li sjednán na dobu delší

než jeden rok, jsou úroky splatné nejpozději na konci každého kalendářního roku.

Smlouva o

vkladovém účtu

Další informace

https://business.center.cz/

business/pojmy/p309-

smlouva-o-vkladovemuctu.

aspx

Zrušení smlouvy

94

Jsou-li peněžní prostředky uloženy na dobu delší než jeden rok, je banka povinna na

žádost majitele účtu úroky vyplatit po uplynutí kalendářního roku.

Úroky se počítají ode dne, kdy banka získala právo nakládat s peněžními prostředky.

Za den, kdy majitel účtu nakládá s peněžními prostředky, mu úroky nenáleží.

Peněžní prostředky mohou být v jakékoliv měně, jestliže však není měna ve smlouvě

určena, platí, že se účet zřizuje v měně české.

Tím, že banka má možnost využít peněžní prostředky na tomto účtu uložené, se tato

smlouva liší od smlouvy o běžném účtu. Dále se smlouva o vkladovém účtu od

smlouvy o běžném účtu liší tím, že stanoví-li to smlouva, není majitel účtu oprávněn

nakládat s peněžními prostředky na účtu před uplynutím dohodnuté doby.

Jestliže majitel účtu nakládá s peněžními prostředky na účtu před dobou určenou ve

smlouvě, nebo není-li v ní tato doba určena, před uplynutím výpovědní lhůty, nárok

na úroky zaniká nebo se sníží způsobem stanoveným ve smlouvě.

Obchodní zákoník upravuje speciálně zrušení smlouvy, a to písemnou výpovědí

majitele účtu. Nevyplývá-li ze smlouvy jiná účinnost výpovědní lhůty, je výpověď

účinná po třech měsících ode dne, kdy majitel účtu doručil bance písemnou výpověď.

Vypovědět lze i část vkladu. Účinky zániku nebo snížení nároku na úroky se týkají

pouze úroku z částky, u níž nebyla dodržena výpovědní lhůta. Po uplynutí stanovené

doby nebo účinnosti výpovědi podle 717 odst. 1, je banka povinna uvolněné peněžní

prostředky vyplatit majiteli účtu nebo převést na jeho účet u jiné banky. Týká-li se

výpověď podle § 717 odst. 1 pouze části peněžních prostředků na účtu, nastávají tyto

účinky ohledně této části.

4.26 Cestovní šek

Je upraven v obchodním zákoníku v ust. § 720-724. Vzhledem k tomu, že se jedná

o šek jiný, než ten, který je upraven v zákoně směnečném a šekovém, právní úprava

obsažená v tomto zákoně směnečném a šekovém se na cestovní šek nepoužije.

Pokud se jedná o využití cestovního šeku, používá se zejména k zajištění peněžních

potřeb osob při cestování do zahraničí.

Cestovní šek je cenným papírem, který opravňuje osobu v něm uvedenou k přijetí

částky v něm určené při jeho předložení k výplatě, a to podle podmínek stanovených

výstavcem šeku.

Osoba, která cestovní šek vydala, je povinna cestovní šek proplatit nebo obstarat jeho

proplacení.

Cestovní šek musí mít tyto náležitosti

a) označení, že jde o cestovní šek,

b) příkaz nebo slib vyplatit určitou částku oprávněné osobě,

c) firmu, název nebo jméno výstavce, jeho podpis nebo dostatečnou náhradu

podpisu,

d) jestliže obsahuje cestovní šek příkaz k placení, musí obsahovat i označení osoby,

které je určen.

Cestovní šek

Další informace

https://www.finance.

cz/bankovnictvi/info

rmace/bezneucty/

seky/

Zrušení smlouvy

Úrok

95

Není-li v cestovním šeku uvedeno označení oprávněné osoby, může proplacení šeku

požadovat, kdo šek předloží.

Cestovní šek lze vystavit na jakoukoliv měnu.

Proplacení šeku

Při předložení cestovního šeku je proplácející osoba oprávněna požadovat průkaz

totožnosti předkladatele a jeho kontrolní podpis na cestovním šeku. Proplacení šeku

musí být na něm potvrzeno podpisem oprávněné osoby.

4.27 Slib odškodnění

Je upraven v obchodním zákoníku v ust. § 725-728.

Slibem odškodnění se zavazuje slibující, že nahradí příjemci slibu škodu, jež mu

vznikne z určitého jeho jednání, o něž ho slibující žádá a k němuž není příjemce

slibu povinen.

Slib odškodnění musí být učiněn v písemné formě.

Vznik závazku

Závazek slibujícího vzniká doručením písemného prohlášení slibujícího jeho

příjemci. Příjemce slibu je povinen uskutečnit jednání, o nějž ho slibující žádá, jen

když se k tomu zavázal.

Odpovědnost za škodu

Slibující je povinen nahradit náklady a veškerou škodu, které příjemci slibu vzniknou

v souvislosti s jednáním, o něž slibující žádal. Příjemce slibu je povinen na účet

slibujícího učinit včas opatření potřebná k odvrácení škody nebo jejího omezení na

nejnutnější míru.

4.28 Smlouva o úvěru

Je upravena v obchodním zákoníku, v ust. § 497-507.

Obdobnou smlouvou upravenou v občanském zákoníku je smlouva o půjčce. Rozdíl

mezi smlouvou o půjčce podle občanského zákoníku a smlouvou o úvěru podle

obchodního zákoníku je v tom, že smlouvě o půjčce vzniká okamžikem předání věcí,

kdežto podstatou smlouvy o úvěru je závazek poskytnout peněžní prostředky

v budoucnu na požádání věřitele.

Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho

prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté

peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Podstatné části smlouvy

 určení smluvních stran, kterými jsou věřitel a dlužník. Věřitelem bývá obvykle

banky, avšak zákon nevylučuje, že by to mohla být i osoba jiná. Podmínkou ale

je, že tato jiná osoba nemůže požadovat za poskytnutí úvěru úplatu.

 určení částky, která má být poskytnuta

Slib odškodnění

Smlouva o úvěru

Další informace

https://www.business

info.cz/cz/clanek/ob

chodnipravo/

smlouva-ouveru/

1000456/5952

1/

96

Strany mohou určit peněžní prostředky, jež jsou předmětem smlouvy i v jiné než

české měně, pokud to není v rozporu s devizovými předpisy. Pokud se strany

nedohodnou jinak, je dlužník povinen vrátit peněžní prostředky v měně, v níž mu

byly poskytnuty a v téže měně platit úroky.

Dlužník je oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve lhůtě

stanovené ve smlouvě. Není-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník tento

nárok uplatnit, pokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. Věřitel je povinen

dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se

smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného

odkladu.

Ve smlouvě může být dohodnut i určitý účel, na který bude poskytnut úvěr. Stanovíli

smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému účelu, může věřitel omezit

poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých

v souvislosti s tímto účelem.

K dalším částem této smlouvy bude patřit výše úroku. Od doby poskytnutí

peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši. Pokud

výše úroků sjednána není, je dlužník povinen platit úroky v nejvyšší přípustné výši

stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je

dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky

v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší

než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky

ve výši nejvýše přípustné.

V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.

Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky.

Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou

úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek

poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky. Jestliže mají být poskytnuté

peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné

i úroky z této splátky. Dlužník je oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před

dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí

do vrácení peněžních prostředků.

Dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do

jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

Podrobně rozbírá obchodní zákoník možnost odstoupení od smlouvy.

Smluvní strany si mohou dohodnout na zajištění závazku. Zanikne-li nebo zhorší-li

se za trvání smlouvy zajištění závazku vrátit poskytnuté peněžní prostředky, je

dlužník povinen doplnit zajištění na původní rozsah. Jestliže tak dlužník neučiní

v přiměřené lhůtě, může věřitel od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil

dlužnou částku i s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění

závazků z této smlouvy.

Je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu

delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby

dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na

zajištění závazků z této smlouvy.

Úrok

Odstoupení od

smlouvy

97

Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky podle smlouvy použity dlužníkem pouze

k určitému účelu a dlužník je použije k jinému účelu nebo jestliže jejich použití

k smluvenému účelu je nemožné, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit

a požadovat, aby dlužník vrátil bez zbytečného odkladu použité a nevrácené

prostředky s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků

z této smlouvy.

Zákon stanoví možnost výpovědi smlouvy. Nestanoví-li smlouva jinou výpovědní

lhůtu, může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke

konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena

dlužníku.

4.29 Samostatná práce studenta