OPP

 

1. Občanské právo procesní

 

• soubor právních norem upravujících závazný postup soudů při řešení sporů a poskytování ochrany ohroženým a porušeným subjektivním právům a jiným zákony chráněným zájmům procesních stran

• patří mezi odvětví práva veřejného
• je to vlastně souhrn právních norem, které upravují civilní proces, to znamená postup soudů a účastníků řízení, kteří před soudem uplatňují svá práva a povinnosti
• tato práva a povinnosti fyzických a právnických osob vyplývají z odvětví práva hmotného, tj. z práva:

• občanského
• pracovního
• obchodního
• rodinného

Prameny občanského práva procesního

Základním pramenem občanského práva procesního je

A) zákon č. 99/1963 Sb. - občanský soudní řád,

B) - Ústava ČR

C) - Listina základních práv svobod

D)– zákon o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů

E) zákon č. 120/2001 Sb. – o soudních exekutorech a exekuční činnosti neboli exekuční řád

F) zákon č. 150/2002 Sb. – soudní řád správní

G) zákon č. 182/2006 Sb. – o úpadku a způsobech jeho řešení neboli insolvenční

 

 

Zásady občanského práva procesního

 

A) zásady řádného fungování justice

1. zásada nezávislosti a nestrannosti soudů a soudců

je garantována následujícími právními nástroji:

• stabilita soudcovské funkce, která je zajištěna tím, že soudci jsou ustanovováni jmenováním hlavou státu, a to:
• natrvalo v případě obecných soudů a
• na 10 let v případě soudce Ústavního soudu
• vázanost soudců pouze zákonem
• požadavek nestrannosti a nepodjatosti soudce

Největší garancí soudcovské nezávislosti je však soudce sám.

 

2. zásada zákonného soudu a soudce

zahrnuje jednak

• zřízení soudu zákonem, a dále
• respektování zásady, že nikdo nesmí být odňat svému soudci

 

3. zásada rovnosti a kontradiktornosti

znamená, že strany musí stát před soudem v rovném postavení, aniž by jedna či druhá byla procesně jakkoli zvýhodněna.

Její záruky tvoří:

• právo na použití mateřského jazyka
• právo na právní pomoc
• předpoklad tzv. přístupu k soudu

 

4. zásada veřejnosti

se vztahuje na jednu z částí řízení – tj. soudní jednání. Je garancí zákonného postupu soudu. Je účinnou formou kontroly a prevence, zprůhledňuje činnost soudu.

Omezení či vyloučení veřejnosti je možné jen na základě zákonem vymezených důvodů. (§ 116 občanského soudního řádu)

Vyhlášení rozsudku je však vždy veřejné, i když účastníci nejsou přítomni.

Naproti tomu porada senátu je vždy neveřejná.

 

5. zásada ústnosti

znamená, že jako podklad k rozhodnutí lze použít jen to, co bylo při jednání u soudu ústně předneseno.Pokud s tím obě strany souhlasí, může soud od ústních podkladů upustit a rozhodnout na základě písemných pokladů.

 

6. zásada přímosti

souvisí se zásadou ústnosti, neboť znamená požadavek osobního styku s účastníkem. Tento princip však nelze zaměňovat s právem účastníka na přítomnost u jednání, které je neomezitelné, avšak není povinností.

 

7. zásada hospodárnosti

vyjadřuje požadavek, aby jednání probíhalo rychle, účinně a bez zbytečných nákladů.

 

Nejčastější případy porušování shora uvedených zásad českými soudy jsou:

• průtahy v řízení
• ustanovování formálních, nečinných opatrovníků
• porušování práva na obhajobu
• nedostatky v řízení s cizinci
• nahodilé obsazování soudních senátů.

 

B) Odvětvové zásady civilního procesu

- určují míru procesní aktivity soudu na straně jedné a účastníků na straně druhé, a tím vytvářejí charakteristiku procesu.

1. Zásada dispositivní - znamená, že procesní iniciativa je v rukou účastníků řízení, kteří mohou disponovat řízením, tzn., že mají vliv na jeho zahájení, průběh, rozsah i skončení.
   - soud tedy nemůže řízení zahájit z vlastní vůle nebo z úřední povinnosti (ex offo), ale pouze na návrh procesní strany => žalobce opakem je zásada oficiality - znamená, že řízení je v rukou soudu
   • přesněji, že soud může zahájit řízení z vlastní vůle nebo z úřední povinnosti.

 

2. Zásada projednací - znamená, že soud zpravidla hodnotí jen důkazy, které strany navrhnou (předloží)

Výrazem této zásady jsou instituty:

• povinnost tvrzení
• povinnost důkazní
• břemeno tvrzení
• břemeno důkazní.

Znamenají, že účastník řízení, který se domáhá ochrany svých práv před soudem – žalobce je povinen unést rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání pod následkem prohry

opakem je zásada vyhledávací (neboli vyšetřovací či inkviziční) - znamená, že soud může provádět takové důkazy, které uzná za potřebné, aniž by byl vázán návrhy účastníků. Nese tedy odpovědnost za objasnění skutkového stavu. Jeho povinností je věc náležitě vyšetřit.

 

3. Zásada volného hodnocení důkazů - znamená, že soud hodnotí důkazy volně podle svého vnitřního přesvědčení, v souladu se zásadami exaktních věd.

opakem je zásada legální teorie důkazní - znamená, že důkazní síla jednotlivých důkazních prostředků je stanovena zákonem, tzn., že proces je zmechanizován a nenechává prostor pro uplatnění schopností a úsudku soudce. Není moderní.

 

4. Zásada jednotnosti řízení - znamená, že řízení tvoří od zahájení až do vydání rozhodnutí jeden celek, v němž není závazně stanoven sled či postup procesních úkonů. Postup řízení je tedy stanoven rámcově a v podstatě ho určuje soud dle logiky věci. Účastník tak má možnost přednášet kdykoliv během řízení nové návrhy, tvrzení či důkazy.

opakem je zásada legálního pořádku (neboli koncentrační) - znamená, že řízení se rozpadá do určitých stádií, v nichž je nutno provést vždy ty úkony, pro něž je toto procesní stádium určeno pod sankcí prekluze. Procesní úkony jsou tak fakticky ze zákona koncentrovány.

Na jedné straně vede k provádění tzv. úkonů z opatrnosti, na druhé straně vychovává účastníka řízení, který je veden k tomu, aby své návrhy uplatňoval včas.

 

5. Zásada materiální pravdy - znamená, že proces je uzpůsoben tak, aby umožňoval zjištění skutečného stavu věci, aniž by byly tomuto cíli kladeny jakékoli formální překážky. Uvedený princip je limitován možnostmi zjištění pravdivého stavu věci.

opakem je zásada formální pravdy - znamená dodržování takových forem procesu, podle nichž je dán výsledek procesu, který buď je anebo není v souladu se skutečností.

V moderní době se formální proces nevyskytuje, jeho typickým příkladem byl římský proces.

 

 

1. Organizace a soustava soudů

 

Organizace soudů v ČR vychází z Ústavy ČR, která v rámci státního mechanismu dělí státní moc na zákonodárnou, výkonnou a soudní.

Moc soudní je charakterizována jako zvláštní funkce státu uskutečňovaná činností, která se nazývá soudnictví.

 

Soustavu soudů tvoří jednotná soustava obecných soudů, kterými jsou dle čl. 91 Ústavy ČR:

• Nejvyšší soud ČR
• Nejvyšší správní soud
• vrchní soudy
• krajské soudy
• okresní soudy.

 

 

Pravomoc a příslušnost soudů

 

Pravomoc soudů

• souhrn oprávnění a povinností, které zákon přiznává soudům k výkonu jejich činnosti
• určuje, které věci budou soudy projednávat a rozhodovat, a který konkrétní soud se má věcí zabývat

 

Soudy zaměřují svoji činnost k tomu, aby nedocházelo k porušování práv a zákonem chráněných zájmů fyzických a právnických osob, a aby nebylo zneužíváno práv na úkor těchto osob. Zjistí-li soud, že věc nespadá do jeho pravomoci, řízení usnesením zastaví. Po právní moci tohoto usnesení postoupí soud věc kompetentnímu orgánu.

 

Ke sporu o pravomoc může dojít mezi soudy a jinými státními orgány, jedná se
o tzv. kompetenční konflikt:

• kladný - pokud si věc k rozhodování přisvojuje jak soud, tak jiný orgán
• záporný - pokud žádný orgán neuznává věc za předmět své pravomoci

 

Příslušnost soudů

• vymezení okruhu působnosti mezi soudy navzájem

 

 

Druhy příslušností dle občanského soudního řádu:

1. Věcná příslušnost - určuje, který druh soudu rozhoduje o určitých věcech v prvním stupni (§ 9 občanského soudního řádu)
   • v I. stupni jsou zásadně příslušné okresní soudy
   • výjimečně za zákonem stanovených podmínek krajské soudy

 

2. Funkční příslušnost - vymezuje rozsah působnosti mezi soudy různého druhu při projednání téže věci po sobě
   • v odvolacím řízení
   • v dovolacím řízení

 

3. Místní příslušnost - určuje, který konkrétní soud 1. stupně má určitou věc projednat a rozhodnout
   • obecná - znamená, že příslušnost soudu se určuje podle obecných důvodů, kterými jsou zpravidla bydliště, nebo sídlo účastníka řízení, proti kterému směřuje žaloba
   • zvláštní - spočívá ve zvláštních důvodech,

- uplatňuje se v případech, kdy je potřeba zajistit lepší styk účastníka řízení se soudem, z důvodu hospodárnosti apod.

- daná na výběr – umožňuje žalobci volit mezi obecným soudem účastníka, proti němuž návrh směřuje a jiným soudem (např. dle pracoviště žalovaného)

- výlučná – výslovně stanovená zákonem bez možnosti volby pro žalobce

 

 

1. Subjekty občanského soudního řízení

           

jsou všechny osoby, které svou činností právně ovlivňují proces a k tomu účelu jsou vybavené procesními právy a povinnostmi.

 

Rozhodovací subjekty - soudy

• jsou to subjekty, které jsou na základě zákona pověřeny poskytováním ochrany subjektivním právům a zákonem chráněným zájmům
• mají oprávnění autoritativně rozhodovat o právních vztazích, které jsou předmětem civilního řízení
• mají nadřazené postavení
• orgány, které vytváří stát prostřednictvím zákona a které mají zároveň státem vymezený rozsah svých pravomocí

 

Další subjekty

• účastníci řízení – procesní strany, které uplatňují navzájem svá práva a povinnosti v občanskoprávním řízení
• státní zástupci – pokud za protistranu vystupuje stát jako právnická osoba
• osoby zúčastněné na řízení - osoby, které se jakkoliv účastní řízení – např. zapisovatel, svědek, znalec, tlumočník…

 

1. Soudy

 

Soud je nezávislý státní orgán (státní úřad v širším smyslu) poskytující ochranu porušeným a ohroženým právům fyzických a právnických osob a jiným zákony chráněným zájmům.

 

Pramenem moci soudní je

 

zákon č. 1/1993 Sb. - Ústava České republiky,

 

ve které je dáno, že moc soudní vykonávají nezávislé soudy a dále

 

zákon č. 6/2002 Sb. – o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů,
 

který upravuje: otázky týkající se soudů, soudců, přísedících i státní správy soudů

 

Obsazení soudu v občanském soudním řízení

Rozhoduje:

• sbor soudců       -> senát
• jediný soudce    -> samosoudce

 

Struktura soudů v občanském soudním řízení

1) Nejvyšší soud ČR

• má sídlo v Brně
• je nejvyšším článkem soustavy soudů ČR
• zajišťuje jednotu a zákonnost v rozhodování tím že
  1. rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy
  2. rozhoduje v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, (s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je česká republika vázána a která byla vyhlášena)
  3. o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů, vyžaduje-li to zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva
  4. v dalších případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou.
• sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů
• zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu.

 

Skládá se z:

• předsedy soudu
• místopředsedy soudu
• předsedů kolegií
• předsedů senátů
• ostatních soudců

 

2) Vrchní soud

• existují dva v ČR, a to v Praze a v Olomouci
• rozhodují

1. v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy druhého stupně ve věcech, v níž rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy, které patří do jejich obvodu
   2.  v dalších zákonem stanovených případech
2. rozhodují vždy v senátě složeném z předsedy senátu a dvou soudců

 

3) Krajský soud

• existuje osm krajských soudů, dva se sídlem v Praze, dále v Ústí nad Labem, v Hradci Králové, v Plzni, v Českých Budějovicích, v Brně a v Ostravě
• v Praze sídlí jednak Krajský soud v Praze, což je soud pro Středočeský kraj, a dále Městský soud v Praze, který je odvolacím soudem pro Prahu
• některé krajské soudy mají pobočky v dalších důležitých sídlech svých obvodů (např. Krajský soud Brno – pobočka Zlín)
• jsou druhým stupněm soudní soustavy
• rozhodují

1. případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy, které patří do jejich obvodu,
   2. v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy I. stupně:
   3. ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany práv třetích osob popř. ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích
   4. ve sporech o nárocích vycházejících z autorského zákona,
   5. ve sporech o vzájemném vypořádání dávky důchodového pojištění a důchodového zabezpečení
   6. ve sporech o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce nemocenského pojištění
   7. ve sporech o určení nezákonnosti stávky
   8. ve sporech o neplatnost skončení pracovního nebo služebního poměru podle § 18 odst. 2 z. č. 451/1991 Sb.
   9. ve sporech týkajících se cizího státu nebo osob požívajících diplomatických imunit a výsad, jestliže tyto spory patří do pravomoci soudů ČR
   10. ve sporech o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní smlouvy
   11. ve sporech o vzájemném vypořádání přeplatku na dávce státní sociální podpory poskytnuté neprávem nebo ve vyšší částce mezi oprávněnou osobou a osobou společně posuzovanou nebo mezi oprávněnou osobou a právnickými nebo fyzickými osobami uvedenými ve zvláštním právním předpise
1. ve věcech správního soudnictví v případech stanovených zákonem
   2. v dalších zákonem stanovených případech

 

Skládá se z:

• předsedy soudu
• místopředsedů soudu
• předsedů senátu a
• dalších soudců.

 

Rozhodují:

• v senátech (předseda senátu a dva soudci) - předsedou senátu může být pouze soudce
• jako samosoudci (předseda senátu nebo soudce)

 

4) Okresní soud

• v ČR existuje celkem 85 okresních soudů
• jsou základním a také nejnižším článkem soustavy soudů
• rozhodují jako soudy 1. stupně, pokud zákon nestanoví jinak

 

Skládá se z:

• předsedy soudu
• místopředsedů soudu
• předsedů senátu a
• dalších soudců

 

Rozhodují:

• v senátech (předseda senátu a dva přísedící) – jen v případech stanovených zákonem
• jako samosoudci (předseda senátu nebo soudce)

 

 

1. Účastníci řízení

 

• mají zvláštní postavení, pouze účastníkům řízení zákon přiznává řadu oprávnění, kterými mohou výrazně ovlivnit průběh řízení

 

Občanský soudní řád proklamuje zásadu rovnosti účastníků, z níž pro soud vyplývají  následující povinnosti:

• zajistit účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv
• právo jednat v mateřském jazyce
• procesní strany mohou přednášet před soudem své návrhy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k důkazům a ke všem okolnostem, které v řízení vyjdou najevo
• účastníci řízení mohou podat odvolání, využít obou mimořádných opravných prostředků, mají tzv. dispoziční oprávnění (převzetí návrhu, jeho změna, uzavření smíru, uznání nároku)

Práva a povinnosti účastníků prostupují celým procesem, od podání návrhu až po jeho pravomocné rozhodnutí.

 

Charakteristika účastníka

• v řízení sporném - žalobce (ten, kdo podal žalobu) a žalovaný (ten, kdo je tak žalobcem označen)
• v řízení nesporném
  1. ti, které zákon za účastníky označuje
  2. kromě navrhovatele ti, o jejichž právech a povinnostech má být jednáno

 

Způsobilost být účastníkem

- způsobilost subjektů mít procesní práva a povinnosti

1. fyzické osoby
2.  právnické osoby
3. stát

 

Procesní způsobilost

- způsobilost vlastními úkony na sebe brát práva a povinnosti v procesu, tj. způsobilost samostatně vykonávat procesní úkony

Nedostatek procesní způsobilosti je neodstranitelnou procesní vadou, kterou lze řešit zastoupením účastníka bez procesní způsobilosti

 

 

1. Zastupování účastníků

 

- procesní vztah mezi zástupcem a zastoupeným na straně jedné a mezi nimi a soudem na straně druhé

Zastoupení na základě rozhodnutí soudu

1. zastoupení zákonné
   • zastoupení osob procesně nezpůsobilých, pokud nemají zákonného opatrovníka a je tady nebezpečí z prodlení, může soud ustanovit v konkrétním procesu tzv. procesního opatrovníka
   • zastoupení osob procesně způsobilých, když určitým osobám brání nějaká překážka v účasti na řízení (účastník, jehož pobyt není znám, osoba, která není schopna se srozumitelně vyjadřovat atd.)
   • zastoupení osob, které nemohou v procesu svá práva dostatečně hájit (ten, o jehož způsobilost se v řízení jedná, u prohlášení za mrtvého  nezvěstný)
2. zastoupení zmocněncem
   • zastoupení na základě rozhodnutí soudu (zástupce ustanovený z řad advokátů, pokud je to nutné k ochraně zájmů účastníka)

 

Zastoupení na základě plné moci

• vzniká na základě dohody o zastoupení mezi zastoupeným a jeho zástupcem
• procesní zástupce (zmocněnec) může být:
  • advokát - je oprávněn a povinen chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta. Může být zástupcem ve všech případech
  • odborová organizace - zastupuje účastníka, který je jejím členem (výjimkou jsou obchodní věci). Zastupování vykonává buď pracovník organizace nebo pověřený člen.
  • obecný zástupce (občan)
    • musí být způsobilý k právním úkonům
    • nezastupuje pouze v případech, kde se vyžaduje zastoupení advokátem
•  zástupce se v řízení prokazuje plnou mocí

Plná moc

uděluje se:

• písemně
• ústně do protokolu

1. prostá plná moc
   • opravňuje zmocněnce jen k určitým úkonům v procesu
   • může zaniknout odvoláním,

                                    výpovědí zmocněncem

2. procesní plná moc
   • udělena pro celé řízení, opravňuje zmocněnce ke všem úkonům v procesu
   • může zaniknout odvoláním,

                                    výpovědí zmocněncem.

 

1. Jiné subjekty občanského soudního řízení

 

Vyšší soudní úředník

• má přispět k určitému odbřemenění soudců, kteří se tak mohou soustředit na řešení složitějších případů
• jedná se o zvláštním způsobem vyškolené pracovníky soudů, kteří jsou na základě zákona pověřeni výkonem přesně definovaných úkonů v civilní jurisdikci
• může být bezúhonný občan ČR, který má ukončené tříleté studium vyšších soudních úředníků
• vykonává úkony soudu na základě rozvrhu práce

 

Soudní komisař

• pověřený notář, který se zabývá řízením o úschovách, o umoření listin a řízením dědickým
• notář je povinen v dědickém řízení provést všechny potřebné úkony a předložit soudu všechny podklady tak, aby soud mohl vynést rozhodnutí ve věci samé
• ustanovení soudního komisaře v dědickém řízení je obligatorní a jeho úloha je v něm nezaměnitelná

 

Státní zástupce

• má značně omezenou účast v civilním řízení, v civilním řízení se může účastnit po podání návrhu na zahájení občanského soudního řízení, nebo vstoupením do již zahájeného řízení
• podat návrh na zahájení řízení může jen v případech zákonem taxativně vymezených, např. návrh na popření otcovství (§ 62 zák. o rodině)
• do soudního řízení může vstoupit, jen pokud jde o způsobilost k právním úkonům, prohlášení za mrtvého a ve věcech zápisu do obchodního rejstříku
• subjektem civilního řízení se stává státní zástupce svým prohlášením o vstupu do něj, nepřipojuje se k žádné procesní straně a jeho postavení je zcela samostatné
• v řízení může navrhovat důkazy, vyjadřovat se ke všem skutečnostem a důkazům, na závěr jednání může shrnout své poznatky a návrhy
• jako představitel státu je povinen využívat v řízení všechny prostředky, které mu zákon poskytuje

 

Soudní vykonavatel

• pracovník soudu
• působí např. při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, protože je zpravidla pověřen sepisem movitého majetku, zajišťuje sepsané věci, vydává odebrané peníze oprávněnému nebo zajistí jejich uložení u soudu, atd.
• je vázán příkazy soudce

 

Kontrolní otázky: Vysvětlete pojem občanské právo procesní. Charakterizujte prameny občanského práva procesního. Vysvětlete jednotlivé zásady občanského soudního řízení. Popište soustavu soudů v ČR. Vysvětlete pojmy pravomoc a příslušnost. Vyjmenujte a charakterizujte jednotlivé účastníky řízení. Kdy přichází v úvahu zastoupení účastníka řízení. Sestav plnou moc prostou a procesní.

 

 

 

1. Procesní úkony účastníků

 

• jejich prostřednictvím prosazují účastníci svoji vůli a to od okamžiku zahájení řízení až po skončení
• směřují vždy vůči soudu, jinak by byly neúčinné
• mají podobu návrhů, žádostí, podnětů
• díky nim procesní strany ovlivňují průběh procesu
• významné jsou tzv. dispozitivní úkony - takové úkony, kterými účastníci nakládají řízením nebo jeho předmětem (např. podání žaloby, změna a zpětvzetí žaloby, uzavření smíru)
• účastníci mohou provádět procesní úkony jakoukoliv formou (písemně, ústně, faxem atd.), ale
• nejčastější je písemná forma
• ústní podání je povinen sepsat do protokolu každý okresní soud
• telegrafické a telefaxem vyžadují doplnění  (písemně do tří dnů, jinak  k 

         podání soud nepřihlíží)

• obsah podání: označení soudu, kterému je určen, označení toho, kdo jej činí, označení věci, které se týká, označení toho, co sleduje, podpis a datum
• čas obecně stanoven není, ale řízení má probíhat rychle a hospodárně a určité právní úkony musí být provedeny ve stanovených procesních lhůtách

 

Zákonné procesní lhůty

- jsou stanoveny zákonem pro provedení určitého úkonu, nelze je změnit soudním rozhodnutím, nedodržení lhůty má za následek propadnutí, a u splnění nějaké povinnosti je následkem určitá sankce

 

Soudcovské lhůty

- k provedení je stanoví soud, jejich nedodržení má za následek určité sankce, které záleží na úvaze soudu

 

Procesní lhůty

 - se určují na dny, týdny, měsíce a roky. Je-li lhůta určena podle dnů, počítá se jako první den lhůty den, který následuje po skutečnosti určující počátek lhůty. V ostatních případech je pro počítání lhůty rozhodný její konec, neboť tyto končí dnem se shodným označením.

 

Přerušení běhu lhůty

Lhůta se přeruší tomu, kdo ztratil způsobilost být účastníkem soudního řízení, či musí být před soudem zastoupen zákonným zástupcem.

Jakmile do tohoto řízení vstoupí zákonný zástupce, opatrovník, či jiná osoba, lhůta jim začne běžet znovu.

 

Prominutí zmeškání lhůty

Pokud účastník řízení promeškal stanovenou lhůtu z řádně omluvitelného důvodu, soud zmeškání lhůty promine, pokud není výslovně zákonem vyloučeno. Nový návrh na úkon lze podat ve lhůtě 15 dní od odpadnutí překážky na straně účastníka.

 

 

Procesní úkony soudu

 

• jsou všechny úkony, které soud činí v průběhu řízení, tj. od jeho zahájení až do pravomocného skončení

1. formou soudního rozhodnutí
2. formou opatření soudu
   • procesní soud může požádat jiný soud, aby za něj provedl úkon, který v obvodu procesního soudu nelze provést vůbec nebo jen s obtížemi či zvýšenými neúčelnými náklady – jedná se o tzv.dožádání
   • časová určení se dělí na:
1. procesní lhůty – časové úkony určené pro procesní úkony účastníků
   2. procesní roky – určení času a místa, kde se koná jednání
      • průběh řízení a obsah procesních úkonů zachycují soudní protokoly:
1. protokoly nahrazující podání účastníků
   2. protokoly jednací
   3. protokoly o poradě a hlasování
   1.  

 

1. Předběžná řízení

 

Řízení, která probíhají před zahájením řízení ve věci samé. Jejich cílem je dosáhnout smírného řešení sporu, aniž by muselo být zahájeno sporné řízení podáním žaloby ve věci.

Jedná se o:

• smírčí řízení
  • forma procesní prevence
  • cílem je uzavření soudního smíru – tzv. prétorský smír
  • k jeho uzavření dochází před zahájením soudního řízení
  • na návrh jedné nebo obou stran
  • strany žádají, aby soud formou soudního smíru schválil jejich dohodu
  • podmínky: povaha věci takový postup připouští

                           nesmí být v rozporu s právními předpisy

• schválený prétorský smír má účinky pravomocného a vykonatelného rozsudku
• jeho obsah je pro účastníky závazný a nezměnitelný
• představuje překážku věci rozsouzené
• je exekučním titulem
• podání odvolání proti usnesení o schválení smíru není přípustné

 

• určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů
  • řeší otázku osobního stavu dítěte a předchází případnému sporu o určení otcovství
  • řízení se zahajuje jednak na návrh, ale i bez návrhu
  • účastníky řízení jsou : matka, dítě a otec, označený matkou za otce dítěte
  • uzná-li muž otcovství před soudem, je tato skutečnost zapsána do soudního protokolu
  • řízení končí oznámením příslušné matrice, v níž je dítě zapsáno, že došlo k určení otcovství dítěte souhlasným prohlášením rodičů
  • rozsudek ani usnesení se nevydává
  • odepře-li matka otce uvést, jejím výslechem řízení skončí, aniž došlo k určení otcovství

 

Předběžná opatření a zajištění důkazů

1. předběžná opatření

- nařizuje předseda senátu, je-li třeba, aby:

• zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo
• je- li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.

 

Předběžným opatřením lze zajistit:

• placení výživného
• odevzdání dítěte do péče druhého z rodičů, nebo do péče toho, kdo označí soud
• složení peněžité částky nebo věci do úschovy soudu
• zákaz nakládání s určitými věcmi nebo právy
• poskytnutí alespoň části pracovní odměny

(výčet je demonstrativní)

 

Předběžné opatření zanikne jestliže:

• navrhovatel nepodal včas žalobu (do třiceti dnů)
• nebylo návrhu v této věci vyhověno
• bylo návrhu vyhověno, avšak uběhlo patnáct dnů od vykonatelnosti
• pokud uplynula lhůta, po kterou mělo trvat.

 

b) zajištění důkazů

• před zahájením řízení o věci samé lze na návrh zajistit důkaz, je-li obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi.
• k zajištění důkazu je příslušný soud, v jehož obvodu se ohrožený důkazní prostředek.

 

 

 

Kontrolní otázky: Uveďte, jaké znáte procesní úkony na straně soudu. Vymezte procesní úkony na straně účastníků. Vysvětlete charakter a význam předběžného řízení. Co znamená pojem předběžné opatření? V čem spočívá zajištění důkazů?

 

 

 

1. Žaloby a jejich druhy

Žaloba

• latinsky „actio“ - je procesní úkon, jimž se žalobce obrací na soud a žádá ochranu svých porušených nebo ohrožených práv, eventuálně uplatňuje jiný návrh, který má být projednán ve sporném řízení.
• žaloba je procesním úkonem, kterým se zahajuje sporné řízení

 

Složky žaloby:

• strany – účastníci řízení
• žalobní návrh – procesní nárok
• žalobní důvod
  • právní poměr, o který žalobce opírá svůj uplatňovaný nárok, jenž vyplývá ze souhrnu tvrzených skutečností
  • tvoří právní základ žaloby

 

Náležitosti žaloby

1. obecné
   • označení soudu, jemuž je adresována
   • označení toho, kdo žalobu podává
   • označení věci, jíž se žaloba týká
   • označení toho, co žaloba sleduje
   • podpis žalobce
   • datum vyhotovení žaloby
2. zvláštní
   • označení účastníků jménem, příjmením, povoláním a bydlištěm (v případě právnické osoby obchodním jménem, názvem a sídlem)
   • označení zástupců účastníků
   • vylíčení rozhodujících skutečností
   • označení důkazů, jichž se žalobce dovolává
   • označení toho, čeho se žalobce domáhá – žalobní petit
   • identifikační číslo právnické osoby, popř. další údaje

 

Žalobní petit

je to, čeho se žalobce domáhá => je v něm uvedeno přesné označení výroku tak, aby je soud mohl převzít do svého výroku

• měl by být přesný, určitý a srozumitelný
• soud totiž nemůže přiznat jiná práva a povinnosti, než navrhovaná, neboť nemůže jít nad rámec návrhu.

 

Druhy žalobních petitů podle obsahu:

• prostý petit - jeden konkrétní nárok
• eventuální petit - obsahuje několik možných nároků
• alternativní petit - žalovaný má právo volby mezi dvěma požadovanými plněními (vyplacení peněz nebo vrácení věci)

 

Druhy žalob roztříděné podle žalobního návrhu:

• žaloba statusová - směřuje k autoritativní úpravě osobního vztahu občana, např. žaloba o určení otcovství, o určení způsobilosti k právním úkonům atd.
• žaloba na plnění - nejtypičtější žaloba

- žaloba se domáhá, aby soud vydal rozhodnutí, kde je žalovanému uloženo, aby něco trpěl či konal, např. žaloba na vydání věci, vyklizení bytu atd.

• žaloba určovací - určuje, zda tu právní vztah nebo právo je, či není, např. žaloba o určení platnosti převedení žalobce na jinou práci jeho zaměstnavatelem

 

Procesní nauka dále zná žaloby:

• konstitutivní - domáhají se založení, změny nebo zrušení právního vztahu a rozsudky vydané na základě tohoto vztahu působí ex nunc (tj. od nynějška).
• vzájemná - žalovaný se brání proti nároku žalobce touto žalobou, aniž by tak činil v jiném samostatném řízení

- jedná se o hospodárný postup

• vlastnické - žaloby na vydání věci

      zápůrčí (oba typy vlastnických žalob směřují k ochraně vlastnického

práva