Zákonným platidlem na území České republiky je koruna česká, Kč
Měnové právo je jedním z pododvětví práva finančního. Neexistuje jeden právní předpis, který by měnové právo upravoval. Základním předpisem z měnového práva je zákon č.6/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisu, o České národní bance.
ČNB má výlučné oprávnění k vydávání bankovek a mincí. Právně je vydání každého nového vzoru a druhu zákonných peněz upraveno vyhláškou ČNB, která stanovuje:
- den, kdy se příslušná bankovka či mince ( oběžní či pamětní) uvádí do oběhu.
- vyhláška ČNB stanoví ukončení platnosti jednotlivých vzoru bankovek a mincí a způsob a dobu jejich výměny za platné bankovky a mince.
Základními pojmy pro oblast práva měnového jsou pojmy měna a peníze.
- Měna
- je konkrétní druh peněz upravený právním řádem daného státu. Zákonná úprava měny vyžaduje především stanovení měnové jednotky a zřízení ústřední emisní instituce – emisní banky.
- je zákonné platidlo, které platí na vymezeném území – na území vymezeném státními hranicemi (česká koruna), nebo na území několika států (např. euro).
Každý stát disponuje tzv. měnovou suverenitou, tedy právem určit si vlastní měnu. Stát nemůže stanovit měnu libovolně. Při výběru měny je vázán pravidly mezinárodního měnového systému, pokud na ně přistoupil v příslušné smlouvě. Měnová suverenita je součástí státní suverenity. Výjimkou je stav, kdy jeden stát používá více měn - tzv. paralelní měna (Haiti) nebo kdy nesuverénní území používá vlastní měnu (Hong Kong). Více států může také používat společnou měnu na základě mezinárodní smlouvy - měnová unie (Evropská měnová unie, Západoafrická měnová unie)
Měna musí splňovat následující předpoklady:
- uznání právním řádem státu, na jehož území působí
- skutečný platební prostředek, kterým lze plnit peněžní závazky. Opakem je denominátor, který jen určuje objem, velikost závazku
- skutečně používaným platebním prostředkem i v nebankovním běžném platebním styku
- skutečným prostředkem uchováním peněžním hodnot. K tomu musí být rozmnožována emisí ústřední emisní instituce - centrální banky.
Měna představuje symbolické jméno nebo ochrannou známku, která definuje společnou peněžní jednotku. Všechna aktiva (bankovky, mince, cestovní šeky, běžné účty aj.) denominovaná v dané měně musejí být při splnění zákonných podmínek navzájem převoditelné.
- Peníze
- zvláštní druh univerzálního zboží používaného k vyjadřování cen ostatního zboží, ke zprostředkování jeho koupě a prodeje a k provádění různých druhu plateb.
Peníze plní tyto funkce:
- vystupují jako měřítko hodnoty veškerého ostatního zboží a statku
- všeobecného prostředku směny
- platidla
- nositele a prostředku uchování hodnoty
Historie:
V Číně vyvinuly státní bankovky s pevnými hodnotami už v 11. století, v Evropě se první bankovky objevily v roce 1661, kdy je z nedostatku stříbrných mincí začala vydávat stockholmská banka. Anglická banka (Bank of England) dostala monopol na jejich vydávání roku 1694, kdežto například v USA je vydávaly tisíce bank, často jen s místní působností, až do roku 1913.
Teprve ve 20. století se bankovky úplně oddělily od drahých kovů, dnes jsou drahé kovy předmětem obchodu, jejich cena se mění, kdežto emitentem (vydavatelem) bankovek je státní banka a ručitelem měny pouze stát. Tyto peníze jsou označeny za zákonné platidlo, čímž je jejich faktická role peněz ukotvena legislativně.
Formy peněz: směnky, bankovky a mince, bezhotovostní peníze
Hotové peníze neboli oběživo je jedna z forem peněz. Opakem oběživa jsou tzv. bezhotovostní peníze, tedy bankovní vklady.
Oběžné mince jsou v současné době vydávány v nominálech: 1, 2 ,5, 10, 20, 50 Kč.
Soustava českých bankovek tvořena nominály:100, 200, 500, 1000, 2000, 5000 Kč
Měnové právo upravuje rovněž problematiku ochrany měny. Zabývá se paděláním peněz, pozměňováním peněz a výrobou napodobenin.
Padělání peněz a pozměňování peněz patří mezi trestné činy proti měně, upravené v §140-144 trestního zákona.